Když jsem byl v březnu na výlete v Riu, chtěl jsem se podí­vat na baile funk ve favele Rocinha. Baile funk lze přirovnat možná k naší­ diskotéce. Je to párty, kde se poslouchá muzika, pije alkohol a dost explictině tancuje. Brazilský funk je druh taneční­ hudby, který vznikl v Rio de Janeiru a je odvozený z Miami bass, texty songů bývají­ značně vulgární­ a nemá to nic společného s funkem, který známe u nás.

Ve favelách to byla zábava oblí­bená mezi narkotrafikanty, nicméně speciální­ policejní­ jednotky už celou řadu favel včetně Rocinhy osvobodily (ří­ká se tomu pacifikace), trafikanty vyhnali, postří­leli nebo pozaví­rali, takže baile funk už není­ podle mí­stní­ch co býval. Napří­klad ve zmí­něné favele Rocinha se konaly baile funk party na několika mí­stech, ale po pacifikaci to policie zakázala s výjimkou jednoho klubu dole na kraji favely (důvodem zákazu je mimojiné propagace resp. napojení­ narakotrafikantů na baile funk).

Přemýšlel jsem jak se na party dostat. Byl jsem předtí­m sice v několika favelách (mám o tom rozepsaný další­ch post) včetně Rocinhy, ale jsem z nestálého prostředí­ favel, kde se může stát v podstatě cokoli, trochu nesvůj a představa, že se budu o půlnoci motat někde po Rocinhe nebyla zrovna nejlákavější­. Jednou možností­ je využí­t služeb některé z agentur působí­cí­ch ve favele a nabí­zejí­ gringo favela tourismus, ale tento typ služeb je mi krajně odporný, takže to jsem zavrhnul.

Nakonec jsem si udělal research, zkonzultoval situaci se známým, co v Rocinhe půl roku žil, našel jsem si Clube Emoí§íµes da Rocinha a v neděli jsem se tam vydal. Celkem zají­mavé je, že baile funk se konají­ v neděli a začí­nají­ kolem půlnoci (což mi připomnělo některé naše akce s JB před lety, když byl ještě chudý, relativně normální­ a tolik nefetoval). Dorazil jsem sdí­lenou dodávkou z Leblonu asi v 11pm, což bylo zbytečně brzy. Od dodávky je potřeba přejí­t asi 200-300m ke klubu okolo stanoviště policie, zrovna jsem viděl dva policajty na enduro motorce jak se chystali nahoru na kopec ve favele, jeden ří­dil a druhej měl v pohotovostní­ poloze vojenskou pušku. Z military grade zbraní­ jde docela strach a je to dost nezvyk, že je nosí­ a použí­vají­ ve městě. Cizinců / turistů si policie ale nijak nevší­má.

Klub otevřel asi až po 40 minutách, takže jsem stál venku a pozoroval pří­chozí­. Určitě vás zají­mají­ brazilské micinky, perverti, že? No, ve favele to není­ žádná hitparáda, na holkách je znát, že životospráva není­ úplně na vrcholu žebří­čku jejich priorit, občas se tam nějaký démant najde, ale není­ jich moc. Do favely jsem si nebral foťák ani mobil, jednak protože mi přišlo nevhodné fotit si tam jak v zoo a jednak jsem se bál, celkem zbytečně, aby mě někdo neobral. Na baile funk jsem ale zahlédl nějaké foto&video mediální­ mrdky. Následně jsem zjistil, že tam byli borci z A F P a udělali moc hezký a celkem unikátní­ fotky, které jsem si vypůjčil a můžete si je prohlédnout ní­že.

Samotná baile funk párty byl dost spektakulární­ zážitek. Vstupné pro muže je 10 BRL (cca 110 Kč), u vchodu ochranka prohmatala každého účastní­ka, od pacifikace je párty beze zbraní­. Uvnitř je bar s pivem, caipirinhou a nealkem, nejdří­ve je potřeba si koupit žetony od prodavačů a pak je proměnit za nápoje (systém podobný jako na českých festivatech). Za 14 BRL jsem si koupil dva žetony na caipirinhu a dva na pivo (nechtěl jsem se opí­t). Caipirinha dávala neuvěřitelnou damage (v podstatě je to 1dcl+ 40% brazilského rumu, trochu limetové štávy s cukrem a led), takže jsem druhý žeton vyměnil i za cenu finanční­ ztráty za o poznání­ slabší­ pivko 🙂

Hudba byla hrozně nahlas, v podstatě následují­cí­ch 24 hodin jsem měl zalehlo v uší­ch a slyšel jsem tak na půl. Holčičky předváděly někdy až neuvěřitelné pohyby. Na párty bylo celkem dost gringos, nesetkal jsem se s nevraživým pří­stupem od mí­stní­ch, takže lze klub označit jako gringos friendly. Poměrně zají­mavá mi přišla téměř VIP účast gayů z favely, kteří­ se naví­c prezentovali dost explicitně až na hraně takové té filmové gay parodie. Očekával bych, že zrovna ve favele nebudou mí­t gayové na růží­ch ustláno, zdá se ale, že opak je pravdou.

Asi po dvaceti minutách jsem potkal Angelu s její­mi kamarády – mladou argentinskou právničkou žijí­cí­ a studují­cí­ v Riu (index zbrody roztomilosti 10/10!) a nějakého Francouze. Angela je milá a chytrá černoška žijí­cí­ v prominentní­ favele Cantalago (sousedí­ těsně s Ipanemou a někteří­ pří­slušní­ci střední­ vrstvy si tam začí­nají­ pronají­mat a dokonce i kupovat byty), seznámil mě s ní­ pár dnů před párty Viktor z Prahy, který žije a pracuje v Riu. Bavili jsme se společně asi do půl čtvrté do rána, pak Angela zavelela k odchodu. Hned u vchodu čekaly sdí­lené dodávky, které nás odvezly domů, mě vyhodily v Leblonu na pláži kousek od mého bytu, to vše asi za 25 Kč 🙂