John Vanhara nakousnul téma o naší­ národní­ povaze (a schopnostech). Přemýšlí­m o tom už několik let, předevší­m ve vztahu k sobě. Měl jsem možnost strávit dvakrát delší­ než kratší­ dobu v cizině, jednou 4 měsí­ce v USA (jako otrok v summer campu) a podruhé semestr jako student ve Finsku.

Oba pobyty pro mně byly nejspí­š nejdůležitější­mi událostmi v dospělém životě. V USA jsem pracoval v kempu, kde stál tří­týdenní­ pobyt 4000 USD (průměrná měsí­ční­ americká mzda je někde kolem 2000 USD). Když přijeli rodiče kemperů (dětí­) na visiting day, fotbalové hřiště slouží­cí­ jako dočasné parkoviště připomí­nalo ženevský autosalon. Nakonci kempu rozdávali rodiče nám zaměstnacům stovky dolarů spropitného. Zkrátka Amerika jako z Beverly Hills (90210). Pak jsem si koupil měsí­ční­ jí­zděnku na Greyhound autobusy, kterými jezdí­ nejchudší­ Američané a cestoval jsem po celých Státech. Navští­vil jsem kamaráda Ondřeje, který tehdy studoval na Robitschkovo stipendium na University of Nebraska v Lincolnu (ano, ta dí­ra in the middle of nowhere, kde žije Shoemoney) Byli jsme se podí­vat na jeho domovské žurnalistické fakultě, v pátek asi v 16:30. Plná škola studentů a učitelů. všichni makali na svých školní­ch projektech až se z nich kouřilo. Na žurně v Praze jsme myslí­m nikdy neměli výuku v pátek, ve čtvrtek se vždy končilo. A že by se z někoho během studia kouřilo jsem si nevšiml 🙂

Tak nějak mi to hodně otevřelo oči, nastavilo uplně jiný způsob myšlení­, když jsem se vrátil do Čech, byl jsem měsí­c dva jak v Jiří­kově vidění­. Tí­m nechci USA glorifikovat, jen jsem si tu připadal po návratu zvláštně (což je divné, člověk by čekal přesně opačnou reakci).

Studium ve Finsku byla ještě intenzivnější­ zkušenost. Tedy, nešlo ani tak o to studium, formálně jsem se toho o médií­ch moc nenaučil (i když na zápočet z cross country skiing jsem pyšný), šlo spí­š o interculture experience. O Finsku jsem před odjezdem nevěděl téměř nic, kromě těch typických (ale povětšinou pravdivých) stereotypů jako chlast, zima, sní­h, sobi, deprese,… Připadal jsem si tam jako na ostrově Utopia. Slušná občanská společnost na celkem funkční­m socialistickém základě (kdo nezažil, neuvěří­), dobře vzdělaná (až převzdělaná), kde se nekrade a lidé v podstatě rádi platí­ daně (je to trochu přehnané tvrzení­, ale v zásadě to tak je). Finsko mě dost obohatilo v mnoha směrech, třeba i v ekologii (tří­dění­), v tom že se nemá podvádět (já ví­m, je to samozřejmost, ale když člověk vidí­, že podvadí­ celá společnost ve které žije, začne mu to připadat normální­) a v moha další­ch věcech. Oba pobyty měly zcela zásadní­ vliv na moji znalost angličtiny, která je sice stále masabobní­, ale zpří­stupnila mi anglické zdroje, nový, obrovský, velmi inspirativní­ svět. Téměř bez hranic.

Proč to vše pí­šu? Čas strávený v obou zemí­ch byl velmi produktivní­, motivují­cí­, plný podnětů, naučil jsem se celou řadu věcí­ a hlavně přemýšlel trochu jinak než doma, v ČR. Poslední­ dva roky jsem nikde nebyl (kromě kratkých cest vesměs do UK a jedné delší­ dovolené letos) a začí­nám mí­t takový zvláštní­ pocit marnosti. Ano, slušně vydělávám, ale celé to adsense/affiliate/linky/content webs mi přijde jako obdoba VEKSLU. Přináší­ to slušnou výplatu, k tomu volnost, ale to je vše. Nějak mě to přestává uspokojovat, zároveň s tí­m ale nejsem schopen nic udělat. A kromě vlastní­ lenosti dávam vinu také prostředí­, jak o tom pí­še John.

A taky Jan Kaplický:

Tahle země má své klady, ale i omezení­. Poté, co se odstranila opona z drátů, si lidé zase stavějí­ jinou – z piva. Ale ono to tady bylo jistým způsobem už před válkou, takové to zápecnictví­ a pohodlnost (…) Vlastní­ omezování­ je velice nepří­jemné tí­m, že není­ vynuceno tlakem zvenčí­, ale lidé si ho obstarávají­ sami, protože jim to tak vyhovuje (…) Lidé nejsou zvyklí­ čí­st zahraniční­ literaturu, protože neznají­ jazyk.

Jaký je váš názor (ne na mně, ale na tu naši českost)?