John Vanhara nakousnul téma o naší národní povaze (a schopnostech). Přemýšlím o tom už několik let, především ve vztahu k sobě. Měl jsem možnost strávit dvakrát delší než kratší dobu v cizině, jednou 4 měsíce v USA (jako otrok v summer campu) a podruhé semestr jako student ve Finsku.
Oba pobyty pro mně byly nejspíš nejdůležitějšími událostmi v dospělém životě. V USA jsem pracoval v kempu, kde stál třítýdenní pobyt 4000 USD (průměrná měsíční americká mzda je někde kolem 2000 USD). Když přijeli rodiče kemperů (dětí) na visiting day, fotbalové hřiště sloužící jako dočasné parkoviště připomínalo ženevský autosalon. Nakonci kempu rozdávali rodiče nám zaměstnacům stovky dolarů spropitného. Zkrátka Amerika jako z Beverly Hills (90210). Pak jsem si koupil měsíční jízděnku na Greyhound autobusy, kterými jezdí nejchudší Američané a cestoval jsem po celých Státech. Navštívil jsem kamaráda Ondřeje, který tehdy studoval na Robitschkovo stipendium na University of Nebraska v Lincolnu (ano, ta díra in the middle of nowhere, kde žije Shoemoney) Byli jsme se podívat na jeho domovské žurnalistické fakultě, v pátek asi v 16:30. Plná škola studentů a učitelů. všichni makali na svých školních projektech až se z nich kouřilo. Na žurně v Praze jsme myslím nikdy neměli výuku v pátek, ve čtvrtek se vždy končilo. A že by se z někoho během studia kouřilo jsem si nevšiml 🙂
Tak nějak mi to hodně otevřelo oči, nastavilo uplně jiný způsob myšlení, když jsem se vrátil do Čech, byl jsem měsíc dva jak v Jiříkově vidění. Tím nechci USA glorifikovat, jen jsem si tu připadal po návratu zvláštně (což je divné, člověk by čekal přesně opačnou reakci).
Studium ve Finsku byla ještě intenzivnější zkušenost. Tedy, nešlo ani tak o to studium, formálně jsem se toho o médiích moc nenaučil (i když na zápočet z cross country skiing jsem pyšný), šlo spíš o interculture experience. O Finsku jsem před odjezdem nevěděl téměř nic, kromě těch typických (ale povětšinou pravdivých) stereotypů jako chlast, zima, sníh, sobi, deprese,… Připadal jsem si tam jako na ostrově Utopia. Slušná občanská společnost na celkem funkčním socialistickém základě (kdo nezažil, neuvěří), dobře vzdělaná (až převzdělaná), kde se nekrade a lidé v podstatě rádi platí daně (je to trochu přehnané tvrzení, ale v zásadě to tak je). Finsko mě dost obohatilo v mnoha směrech, třeba i v ekologii (třídění), v tom že se nemá podvádět (já vím, je to samozřejmost, ale když člověk vidí, že podvadí celá společnost ve které žije, začne mu to připadat normální) a v moha dalších věcech. Oba pobyty měly zcela zásadní vliv na moji znalost angličtiny, která je sice stále masabobní, ale zpřístupnila mi anglické zdroje, nový, obrovský, velmi inspirativní svět. Téměř bez hranic.
Proč to vše píšu? Čas strávený v obou zemích byl velmi produktivní, motivující, plný podnětů, naučil jsem se celou řadu věcí a hlavně přemýšlel trochu jinak než doma, v ČR. Poslední dva roky jsem nikde nebyl (kromě kratkých cest vesměs do UK a jedné delší dovolené letos) a začínám mít takový zvláštní pocit marnosti. Ano, slušně vydělávám, ale celé to adsense/affiliate/linky/content webs mi přijde jako obdoba VEKSLU. Přináší to slušnou výplatu, k tomu volnost, ale to je vše. Nějak mě to přestává uspokojovat, zároveň s tím ale nejsem schopen nic udělat. A kromě vlastní lenosti dávam vinu také prostředí, jak o tom píše John.
A taky Jan Kaplický:
Tahle země má své klady, ale i omezení. Poté, co se odstranila opona z drátů, si lidé zase stavějí jinou – z piva. Ale ono to tady bylo jistým způsobem už před válkou, takové to zápecnictví a pohodlnost (…) Vlastní omezování je velice nepříjemné tím, že není vynuceno tlakem zvenčí, ale lidé si ho obstarávají sami, protože jim to tak vyhovuje (…) Lidé nejsou zvyklí číst zahraniční literaturu, protože neznají jazyk.
Jaký je váš názor (ne na mně, ale na tu naši českost)?
Souhlasím s tebou, vydělavat se na tom dá (velmi), ale taky mi to, nepřináší nějaký tíživý výsledek.. Možná proto jsem se pustil u přítelkyně do stavby pergoly a už je skoro celá hotová.. Tam aspoň vydím svůj výsledek každý den a je to něco hmotného 🙂 kde se dobře večer povídá s přáteli..
A co se týče ekologie, znáš můj názor.. Češi jsou prostě ještě „barbaři“, ikdyž stačí tak málo.. ale já ten boj „Goliáše s Davidem“ již pomalu, ale jistě vzdal..
Abych přispěl svými „dvěma centy“: strávil jsem rok v Japonsku, zemi, která je snad nejdál české mentalitě ze všech na světě. Vracel jsem se přes Německo, už to byl šok, ale když jsem zavítal do vlasti, vyrazilo mi to dech. Mluvím teď o přesvědčení všech Čechů (včetně mě), že nějaký ten podvůdek jednou za čas není vlastně nic špatného. V takovém prostředí se nedivím, že když má někdo úspěch, automaticky je považován za podvodníka. Snad ještě víc mě ale mrzí ten alibismus, že za všechno špatné v ČR vlastně můžou „ti druzí“ (SSSR, Německo, EU, Nomura…).
Co se týče toho pocitu marnosti, nic ti nebrání dělat vedle adwords/affiliate/seo veksláctví také něco smysluplného. No ne? Tenhle obor je skvělý v tom, že ti vydělává i ve chvíli, kdy do něj přestaneš vkládat veškerý svůj čas.
Podnětný článek!
Člověk časem (tedy skutečně až věkem) zjistí, že mimo radost z podnikání a vydělávání peněz jsou i mnohem cennější záležitosti, jako třeba prožívání dětství se svým dítětem, což ti tvůj současný styl práce umožní a přeji ti to v budoucnu prožít.
Je to sice známá skutečnost (možná až fráze), ale mohu to potvrdit, jen málokterý zaměstnaný a plně vytížený otec je se svou rodinou tak často, jako posledních cca 7 let já právě díky práci zejména na Internetu a tedy z domu. Vćetne toho, že jsem předtím byl i na mateřské dovolené – vzhledem k následnému podstatně užšímu vztahu rodič – dítě vřele doporučuji.
Diky za prima prispevek, Jarku. Jo, je to obrovska vyhoda a nejde jen o samotne dite, ale i o partnera a vlastne celou rodinu. Kdyz budes mit nekdy cas, zkus si precist knizku Army of Davids, to je moje Bible.
No, partner ten si u každého manažera může zvyknout, že ho vidí jen 2 hodiny denně a někdy ani to ne. Případně s takovým člověkem nemusí žít, proto jsem dospělé nezmínil.
Do dětského mozečku se však dle mého názoru tato informace zapíše navždy, že táta je ten, koho skoro nezná, a vybrat lepšího tátu si dítě nemůže.
Za komunistů jsem přečetl odhaduji přes tisíc knih (co jiného šlo dělat, když mým „třetím místem“ nebyla a nikdy nebude hospoda), další četbu však plánuji až na důchod. Každopádně si tvůj tip zapisuji do PDAčka (tam se neztratí), díky :-).
Jak na druhou stranu řešíš, aby jsi doma „nezdegeneroval“ nebo „nezblbnul“? Jak doháníš ten nedostatek reálné komunikace s jinými lidmi než rodinou – kolegy atd..
Tak to je super článek. Já mám také zkušenosti z pobytů ve Skandinavii a třeba to, že člověk může odejít od nezamknutého auta plného věcí třeba na dva dny a když se vrátí, tak se nic neztratí, je přímo neuvěřitelná pro toho, kdo byl vychovaný tady. Slušnost a tebou zmíněná pracovitost tu prostě chybí a strašně se mi líbí to, co řekl Kaplický o hradbě z piva. Když jsou tady lidi schopní vyhodit odpadky z okna, protože k popelnicím je to daleko, tak co bys tady od toho čekal?
Za téměř 18 let od pádu komunismu jsme se nikam k západu myšlením neposunuli. Naopak – pro většinu lidí je podnikatel zloděj, ten, kdo si po normálním zaměstnání po večerech chce přivydělat prací na svém projektu/podnikání a nejde do hospody, je „divnej“…
Mám dneska nějakou pesimistickou náladu, co? 😉
Petre, je to tak jak pises. Spolubydlicimu ve (finske) menze vypadla penezenka, druhy den si ji vyzvedl, neztratilo se ani euro. Nebo třeba moje finská pohádka. Jsou to drobne detaily, Jirka Pallas by mohl vysypat z rukavu nejspis desitky dalsich, ale o ty drobnosti, ktere tvori spolecnost tu jde.
S temi odpadky – nesnasim treba jen vyhazovani obalu od bonbonu a zvykacek z auta (nevadi mi ohryzky od ovocoe, kdyz je to v krajine, rychle se rozlozi). Stvali me s timto rodice, nevim jestli jsem je to odnaucil, ale kdyz jsem v aute, tak uz to nedelaji.
Jinak, dobry napad s tvymi kuchynskym webem, zpracovani nic moc, ale je v tom hodne penez a kdyz na tom zamakas, ziskas velmi zajimavy pasivni prijem (ne jen z adsense, ale treba z leadu lokalnim kuchynskym studiim po cele CR a podobne).
S pocit marnotratnosti se ti nedivim, ono je fajn vydelat si tech par desitek (tisic) dolaru jak pises jinde z pohodli domova, ale rekneme si to uprime ze z toho vlastne clovek nic nema, stejnak to za chvilku utrati a za par let to omrzi.
Tohle je fajn privydelek pri studiu, ale bude to cloveka bavit i ve 40? A tech lidi, kteri by si takhle vydelali natolik, ze nebudou muset do konce zivota pracovat moc neni a co pak? Clovek ma znalosti o tom jak zoptimalizovat stranky pro vyhledavace, umi naskinovat wordpress a podobne cinnosti, ktere zvlada kazdy druhy student stredni skoly.
Cely svuj zivot jsem zatim pracoval jako zamestnanec a nelituju toho. Diky takovemu pracovnimu pomeru jsem se naucil veci na ktere si clovek co dela freelancera nemuze sahnout, setkal se s lidmi kteri jsou velicinami sveho oboru (i kdyz o nich vetsinou nikdo moc neslysel) a celkove jsem se toho naucil od spoustu chytrych a zkusenych lidi.
Prave ta (ne)zkusenost je duvod proc vetsina mistnich lidi setrvava u MFA a podobnych veci.
Se „zdegenerováním“ doufám díky dobrému základu z mládí problém nemám, ale to musí posoudit spíše ti co se mnou mluví, či co mne čtou.
Samozřejmě neznám nejnovější „kvalitní“ filmy z nezávislých festivalů či nové knížky a občas narazím na někoho z mládí, kdo se tomu diví u mne, v jeho očích „intelektuála“, ale po roce 1989 jsem se holt vydal jinou cestou a jsem s ní spokojen.
Mám kolem sebe pořád inteligentní lidi se kterými si mám stále co říct, za druhé komunikuji denně virtuálně s desítkami spolupracovníků, zákazníků, čtenářů či obchodních partnerů a pod., takže nedostatkem komunikace rozhodně netrpím.
Nejvíc se musím smát, když zabloudím do hospůdky z mládí (dceři pro nanuka 😉 a tam pořád sedí TI STEJNí lidé, jako před rokem 1989, jen samozřejmě podstatně starší, bez některých co již boj s alkoholismem neustáli, ale i tak už ve 3 odpoledne většinou všichni v náladě. Tenhle typ „komunikace“ mi opravdu nechybí ;-).
Otázkou možná je, co by se stalo kdyby lidstvo stále více komunikovalo jen virtuálně (bez pohledu z očí do očí), ale mezitím se věřím stane normálním videotelefonování (což ale po ránu rozhodně zapínat nebudu ;-), a naopak si myslím, že virtuální komunikace mnohým usnadňuje život (např. postiženým).
Bavit se současně se 20 lidmi by asi dost dobře nešlo, ale na ICQ těch 20 lidí současně mám poměrně často, do toho telefony a maily a zvládnout se to dá.
Přesně tak, z těch drobných kamínků se to všechno staví. BTW: Mně se třeba ve Finsku líbilo, jak mají vyřešené pokuty na silnicích – dávají je v % tvého ročního příjmu. A ten si zjišťují přes berňák, takže to neokecáš. Když tam před pár lety chytli rychle jedoucícho Sí«lanneho (hokejista, co hrál v NHL), tak to byla celkem pálka :)). Ale těch příkladů by se asi dalo najít spousta.
Ad web – díky, vím, že zpracování zatím není top, ale dělám na tom webu teď spíš věci okolo funkčností a vyladění Joomly, ale pak se dostane i na design. Taky doufám, že z toho pár kaček přiteče 🙂
Davide, nevydelavam desitky tisic dolaru mesicne, jsou lide v CR, kteri takove vydelky z online podnikani maji (nebude jich moc, ale vim o nekterych), ale ja to zatim NEJSEM. To aby nevzniklo nejake nedorozumeni nebo nova mestska legenda 🙂
Nenazyval bych to privydelek, je to slusna mzda (ale necham slovickareni). Nebojim se, ze bych skoncil na dlazbe, tech znalostni a schopnosti pro uspesne podnikani na internetu musis mit daleko vice a lze je velmi dobre uplatnit i v dalsich oborech, v tom problem neni. A kazdy druhy student stredni skoly to nezvlada resp. technologicky to zvlada cela rada lidi, ale ne monetizacne (tak, aby je to uzivilo).
Byt zamestnanec muze mit celou radou vyhod (ktere bohuzel nevidim), ja vidim vyhody ve freelancovani. Rekneme, ze ted je hlavnim oborem meho zajmu internetovy marketing. Snazim se v tom byt dobry, proto sebevzdelavam. Kupuju si knizky, ruzne studie, placene sluzby (jako treba pristupy do premium diskusnich for). Loni jsem jel na konferenci PubCon, coz je jedna z nejdulezitejsich udalosti nejen pro freelancery zivici se internetovym marketingem. Z CR tam nebyl nikdo jiny krome kamarada Jakuba (take freelancer), jednim z duvodu bylo i to, ze to nechtej seo/sem firmy svym zamestnancum platit, duvodem muze byt finacni narocnost, zavist nebo nevim co. A prave tam jsem potkal spicky v oboru, o kterych pises a ziskal hodne zkusenosti, tipu a napadu.
Diky za nazor, je v nem urcite kus pravdy, byt to vidim trochu jinak.
Petře, ta zcela nepravdivá věta „Za téměř 18 let od pádu komunismu jsme se nikam k západu myšlením neposunuli.“ je právě jak vytržená z hospodských debat, tohle bych třeba já nikdy neřekl.
Takže buď jste ještě pořád moc často v hospodě, nebo máte dnes opravdu hodně pesimistickou náladu ;-).
Jinak pokud jste za to, že nejdete do hospody (ale za rodinou, pracovat, sportovat, za kulturou a pod.) někým odsuzován, nejsou to dobří přátelé, tomu věřte …
Věřím, že ti schopnější se od MFA časem posunou dál a že teď to dělají především proto, aby získali aspoň nějaký kapitálek na další projekty, popř. na vyžití po dobu full-time přípravy nových projektů.
Jinak, oboje má své výhody i nevýhody – jak zaměstanec, tak freelancer. A každý ti to popíše odle vlastní zkušenosti. Já měl to štěstí, že jsem vyzkoušel oboje a ani jednoho nelituju. Z obojí se dá nečerpat mnoho zkušeností.
No predne to nebylo nikterak mireno na tebe, ale tak nejak vseobecne a castecne jako odpoved na diskuze na Johnove blogu a diskuzi apod.
Taky jsem nechtel nikterak mirit k mzde ci se tak nekoho dotknout. Co melo byt myslenkou je toho, ze se stejnak vsechny tyto penize rozfoukaji a co pak. Vzdelani je neskutecne klicove, zvlast pro freelancera, ktery nema jak jinak se k informacim dostat. Bohuzel tohle spousta freelanceru podcenuje, alespon mi to tak prijde z meho pohledu.
Ono je skoda, ze na pubCon nejezdi vice internetovo-marketingove orientovanych Cechu nesnazi nasat vice informaci. Pak je to proste des a hruza s kvalitou takto vzdelanych lidi, cest vyjimkam!
Bohuzel ja vse vidim z pohledu programatora, pripadne cloveka, ktery produkty vymysli a navrhuje a ne obchodnika/marketera, kteryzto pohled bude na tomto miste castejsi.
Asi to bylo tou včerejší náladou 😉 Příliš jsem ten svůj povzdech generalizoval, ale u většiny lidí (čest výjimkám) vidím, že nejdůležitější pro ně je si odsedět svých 8 hodin v práci a dál nic neřešit – žádné další vzdělávání, snažení se o něco apod. Samozřejmě, že je tu spousta šikovných lidí, kteří dokáží inspirovat svými nápady a aktivitami a je moc dobře, že je ostatní mohou díky netu poznat.
Nebojte, „své hospodské kamarády“ už dávno neřeším 😉
Díky za diskuzi, už dlouho jsem něco podobného nečetl.
Tak tak, dost dobré, jen tak dál
Fandore, máš 100% pravdu. Taky jsem žil ve Švédsku, v Německu, můžu tu potvrdit! Ale! Jak taky víš, trávím mnoho času též v Rumunsku, protože část mé rodiny odtamtud pochází. Je to krásná země, ale ve věcech, o kterých píšeš, jsou zase o tři schody níž. To ti ČR zařadí někam doprostřed té celosvětové škály, což je podle mě fér umístění. Nejsme Japonsko, ale na druhou stranu stejně daleko máme k Albánii.
Osobně mě na nás Češích nejvíc žere provinciálnost. To je ale naše tradiční vlastnost, stačí si přečíst Švejka. Myslím, že částečně to rozbíjí právě mladá generace svou „otročinou“ v Irsku a baťůžkařením po Malajsii. Jsem optimista. Jinak zase máme dar, který nám můžou Japonci i jiní závidět – a to je humor a z něho vyplývající nadhled.