Fuck the rockets, let’s eat some hummus

Od poloviny září jsem pilný jako včelička a s týmem několika lidí v Teplákově pracujeme na snaženíčku Skrblik.cz. Zatím nechci rozvádět konkrétní detaily vo co go, nicméně samotný název může leccos prozradit. Jisté je, že nic ani zdaleka podobného na českém internetu zatím není (a vzhledem k pracnosti asi ani nebude). Coming-out Launch Skrblíka proběhne ke konci ledna 2013, pokud vás to zajímá (mělo by!), tak můžete na webu zadat svůj email a při spuštění vám pošleme echo.

S celou krů zvysoka prdíme na so-called start-up culture, konference, a další pitchoviny kluků z Prahy. Vše jedeme v sudetském úsporném stylu (každý stůl v kanclu je jiný, topení se na noc striktně vypíná a podobně :) . Protože je to dřina, rozhodli jsme se, že si dáme teambulding výlet na zlepšení morálu. A když se jmenuje snaženíčko Skrblík.cz, tak teambuilding nemůže být nikde jinde než v Izraeli, že jo …

Rozhodnutí jet do Izraele bylo celkem spontánní, v podstatě jsme se rozhodli během 30 minut jedno odpoledne, když jsem narazil na akční letenky z Prahy do Tel Avivu s izraelskými národními aerolinkami El Al, které můžete znát nejen z filmu Šakal (případně z daleko lepší trilogie Carlos). El Al jsou nejbezpečnější aerolinky na světě, mají velmi specifický režim odbavení – každý pasažér musí projít pohovorem. Za normálních okolností je to obtěžující, my jsme ale byli zvědaví jak to mají Izraelci udělané a na celý proces jsme se těšili. Prvníhé faux pas jsme se dopustili při odbavení letu z Prahy. El Al tlačí před odletem emailem odbavení online (tzv. web-checkin), který můžete znát z lowcostů. Je pravda, že to šetří čas, tak jsme si vytiskli palubní vstupenky, prošli na Ruzyni pasovkou, klucí si šli prohlížet Terminál 1 a já se vydal freeloadovat do Mastercard Lounge (do konce roku mají všichni držitelé prémiových kreditek od Citi vstup zdarma – platí tedy i pro mílovou kreditku CITI ČSA MasterCard World).

K odletové bráně jsme dorazili jak jsme měli, nicméně členové El Al security nám sdělili, že jsme před pasovkou měli zajít na pohovor, což jsme neudělali, neboť jsme mysleli, že s web-checkinem můžeme jít rovnou k odletové bráně. Rozhodli se, že s námi udělají pohovor na místě. Rozdělili nás (byli jsme tři), každého z nás si vzal stranou agent El Al a vyptával se dost podrobně na náš život – odkud jsme, odkud se známě, kde pracujeme, atd. Ptali se na detaily, okamžitě rozpoznávali nejasnosti (např.”Říkal jste, že jste byl na jaře v Turecku. Jaktože nemáte v pasu turecké razítko?” “No, mám dva pasy“. Atakdále.). Bylo na první pohled vidět, že jsou perfektně vyškoleni. Jejích cílem bylo porovnat výpovědi nás všech a hledat rozpory. Nakonec to nestihli, vyloučili nás z letu a zaplatili nám letenku s ČSA s odletem o hodinu později (jinými slovy – raději extra náklad než sebemenší riziko, že jim někdo vyblafne letadlo do vzduchu).

Museli jsme znovu dojít do odletové haly, vypsali nám letenky s ČSA a u odbavovací přepážky ČSA došlo na bezpečnostní kontrolu. Mladej borec se nás zeptal:”Tak co chlapi, máte nějaké zbraně? Třeba Rambo nůž? Ne? Tak běžte.” Typický český švejk style. Let s ČSA byl celkem výhra, protože mají většinu letů poloprázdných, takže jsem si ukořistil exit seat row (business class chudých) a to rovnou celou trojsedačku (upgrade na first class chudých) a solidně jsem se vyspal. Kluci měli zase radost z teplého jídla :-)

Na imigračce v Tel Avivu jsem čekal pokračování radostí týkajících se bezpečnosti z Prahy, ale byla to formalitka na tři minuty, Izraelcům jde skutečně především o to, aby jim někdo nevyhodil letadlo do povětří (za posledních 40 let se to také nikomu nepodařilo).

Tel Aviv

Tel Aviv beachfront

Samotný Tel Aviv působí docela zvláštně, za mně ale velmi příjemně, byť jsem si město představoval jinak. Částečně se tam projevuje takovej ten middle east bordýlek, na druhou stranu je vidět, že jde o vyspělou rozvinutou zemi. Velká část města byla vystavěna ve 30. – 60. letech v bauhaus stylu, na to je radost koukat, je ale fakt, že většina starších budov vypadala zvenčí dost zanedbaně. Beachfront je vymazlená, podél celého pobřeží ve městě vede chodník / cyklostezka, připomíná to LA style. Ve městěch funguje public cycling scheme (podobně jako v Londýně, Paříži nebo Kodani), i cizinec si může jen s kreditkou za drobný peníz vypůjčit kolo a projíždět se po městě. Tel Aviv je nadprůměrně bike friendly, cyklistika je tam populární. Když jsem zmínil kola, musím zmínit i auto. Mezi top4 nejvíce zastoupené automobilové značky v Izraeli patří (podle abecedy) – Hyundai, Kia, Mazda, Škoda, má to svůj důvod, hodně ostatních automobilek do Izraele auta nedodáva kvůli tzv. arabskému bojkotu, je to hezky vysvětleno v prvním knižních tipu níže. ČR prý do Izraele také hodně exportuje technologické celky, výtahy, atd. Ať mi nikdo neříká, že zamítavé stanovisko české diplomacie k přijetí Palestiny do OSN je náhoda. Kdybych byl paranoidní, tak bych tu rozjel i nějakou konspirativní teorii k prezidentskému kandidátovi Fisherovi :)

Počasí jsme měli polojasné až slunečné, občas trochu přeháňky, cca 17-20 stupňů, takže velmi příjemné středomořské klima.

Celkem nepříjemná je drahota v Tel Avivu. Město je jednoznačně dražší než Praha, obyčejný oběd v bufáči je na úrovni 200 Kč, pivko v sámošce za 40+ Kč, atd. Není to sice nic hrozného, na druhou stranu mě to trochu překvapilo. Naopak velkou výhodou oproti ostatním middle east zemím včetně Turecka nebo Maroka je to, že vás v podstatě nikdo neopruzuje, nenahání, ani jednou jsem neslyšel obligátní hello my friend, zkrátka rozvinutá země.

Celou dobu jsme zůstali v Tel Avivu, jen jednou jsme vyrazili na celodenní výlet do Jeruzaléma. Lze se tam dostat levně a rychle autobusem (jezdí každých 10 minut, doba jízdy cca 60 minut), v každém busu jede mladý voják s puškou. Jeruzalém, především staré město, je úžasné místo, absolutní must. Pěkná je i nová, moderní část města. Po cestě z autobusáku do starého města můžete narazit na tržiště – něco mezi farmářskými trhy a tradičním arabským soukem. Určitě to stojí za návštěvu.

Tel Aviv

Pohled na Zeď nářků (správně nazývaná jako Západní zeď) v Jeruzalémě – nejsvětější židovské místo, kde jsem fakt nevědomky ukradl jarmulku :)

Jídlo – s Izraelem mám spojené tři věci – hummus, falafel a čerstvě vymačkanou šťávu z granátových jablek. Všechno naprosto super, především na šťávě z granátových jablek jsem se stal mírně závislý, už mám objednaný ruční lis na šťávu.

Pomegranate fresh juice

Borec vymačkává šťávu z granátového jablka na ručním lisu, lze pořídit od 8 NIS (cca 40 českých vočí), foto je z wiki

Ve všech izraelských městech včetně Tel Avivu a Jeruzaléma narazíte na celkem velké množství mladých vojáků a vojaček, běžně u sebe mají vojenské pušky (zajímavé je, že většina z vojáků nemá v pušce instalovaný zásobník). Izrael je jedna z mála rozvinutých zemí světa, kde je ještě povinná vojenská služba. Pro muže je to na 3 roky a pro ženy na 2 roky (existují určité výjimky – do armády nemusí mladé vdané ženy, ortodoxní Židé, atp.). I přes zvýšený počet vojáků, bezpečnostní kontroly do shopping mallů, vládních budov, nádraží a rakety z Gazy 14 dní před naším příjezdem jsme si nepřipadal jako ve vojenské zóně, ani jsme neměl nějaké negativní pocity týkající bezpečnostní situace.

Tel Aviv

Část Skrblik.cz krů s izraelskou vojačkou :)

Cesta zpět probíhala standardně, na letišti jsem měl trochu blbé kecy (našel jsem si na internetu jejich security procedures a ptal se), takže mi poctivě zkontrolovali batoh, ale byli korektní, zpět jsme s El Al letěli. Jen 7 měsíců starým letadlem, ale byla to celkem nuda.

Izrael není určitě tradiční turistická destinace pro každého, ale všem cestovatelům s otevřenou myslí mohu Izrael doporučit.

Jinak pokud vás Izrael zajímá, mám tip na dvě skvělé knížky:
1. Start-up Nation: The Story of Israel’s Economic Miracle
Výborná kniha o izraelském technologickém/start-up zázraku, hodně se věnuje historii zemi, hledá paralely se zeměmi v podobné pozici (Jižní Korea, Singapur). Místy jde malinko o propagandu, ale i tak velmi zajímavé čtení. Vyšlo i česky.

2. By Way of Deception
Neskutečně zajímavá kniha o zahraničních operacích Mossadu, údajně napsaná bývalým agentem Mossadu, který emigroval do Kanady. Popisuje výběr lidí do Mossadu, jejich výcvik, nejznámější operace, mezi řádky se lze dočíst i o izraelské mentalitě. Zatímco Start-up Nation lze do jisté míry chápat jako pozitivní propagandu Izraele, By Way Of Deception je spíš opakem.

23 thoughts on “Fuck the rockets, let’s eat some hummus

  1. Super clanok, Izrael mi nikdy ako dovolenkova, resp krajina na cestovanie nanapadla. Musi to byt v celku zaujimave prechadzat sa okolo ludi s puskami.

  2. jo, Tel Aviv i Jeruzalém jsem si dal výlet s děckama na začátku 2011 (plus ještě kus Jordánska)… líbilo se mi tam hafo, ale stejně jsem měl dojem, jako bych seděl na bedně s dynamitem :)

  3. ale krásné ženy tam jsou to se musí nechat. Na Izrael mam krásné vzpomínky kdy jsem strávil několik měsicu kousek od Libanonské hranice u města Kiryat Shmona, každy den kousek od nás litaly bomby :)
    V Izraeli m.j. skvělé funguje autostop a autobusova doprava, navíc je to malá země tak se da projet křížem kražem za 1den

  4. hezké počtení hlavně ta izraelská ochranka mě pobavila.) já se teď vrátil z dubaje a tam naopak dělají občas problémy když má člověk v pasu razítko izraele .) takže mám pro tebe rovnou tip na další výlet .-)

  5. kibbutzu primo ne ale ve vedllejšich vesnicich bylo několik čechu. slovaku kt.tam pracovali….ja byl v roce 2000 s dvěma kamarady klasicky pres cz zprotredkovatele. V agenture v Tel avivu ale o nas nikdo neměl tehdy echo(zprostredkovatel nas tam proste poslal jen tak na slepo) tak nas asp.poslali tam kde nikdo jiný nechtěl :) na sever…vztahy tam byly tehdy nějak vyhrocene a vybuchy jsme slyšeli každy den. První dny jsme bydelli jen v takové chyši plné pavouku kde byla jedina vymoženost a to rychlovarna konvice ktera fungovala jen občas. Jednu zvláštnost ta chyše měla a to tu že před ni byla obrovska kaluž ktera nikdy nevyschla i kdyz bylo venku 35C kaluž byla pořad. Několik měsícu, vedra, kaluž stejně velká. Ale rad vzpomínam na vylety např.k mrtvemu moři kde mě malem uštknul had pří velké potřebě a při odjezdu mě otravovali nějaci palestinci. Taky bylo zajimave poslouchat jak izraelec zpíva písničky od Gotta nebo vzpomíná na penaltu od panenky.
    Kontroly jsou tam velke, pri kazdem vstupu do supermarketu pokud jsme nesli nejakou vetsi tasku, kabelu nas hned kontrolovali, pri kazdem vjezdu na autobusove v tel avivu vešel do autobusu vojak se samopalem a prosel a prekontroloval cely autobus až nasledne mohl jet autobus na stanoviště.

  6. Letenky byly za 3800 – 4700 Kč, my platili 4700 / each, protože jsme letěli tři najednou ve stejný termín tam i zpět.

  7. Jakozto ExSkrblík jsem napnutý jak strunka co z tebe nakonec vypadne :-)

    Jinak Izrael je parádní stát. Jezdil jsem tam obchodně a hodně zajímavá zkušenost. Ty lidi jsou brutálně pracovití, tiskárny do kterejch jsem jezdil byly technologicky vybavený líp jak Německý a hlavně na čem se s nima domluvíš to platí – že tě stáhnou na ceně hodně dolů ja jasný :-)

    Největší paradox bylo vidět zevnitř rozdíly ve firmách vlastněných židem nebo arabem. V těch židovských to fungovalo líp jak v německých a v těch arabských byl stejnej bordel jak v českých :-)

  8. Fandore, myslím ta náklonnost má ještě hlubší kořeny. Tuším po 2. světové válce Izraeli nikdo nechtěl dodat zbraně. Až Škoda Plzeň. A moc se jim hodily a i díky nim dnes Izrael vůbec existuje. A tak nějak si to pamatují a je to v jejich DNA nezapomínat. A když se už k nám (myšleno ČR) někdo tak hezky chová – tak proč je nepodpořit politicky, ať i dnešní Izraelská mládež ví kdo že je to podržel při hlasování o Palestině v OSN.

  9. Izrael je zajímavá země, určitě stojí za návštěvu, z vlastní zkušenosti můžu doporučit (letos na jaře sem tam chvilku cestoval). Umí třeba skvělé vína, která se za poslední roky neuvěřitelně zvedla. Co se týká ekonomiky – tak se dá považovat za zázrak – v ČR bychom si z toho mohli vzít příklad, Izraelci mají největší počet patentů na obyvatele v řadě oblastí, Google a Intel se na izraelské know-.how spoléhají.
    Zatím inspirace spočívala ve státním seed-fondu pro startupy (více ve zmiňované knize Startup Nation)

  10. K izraelskému zázraku se ještě sluší dodat, že USA sypou do Izraele kolem 3 mld USD ročně více jak 25 let. Není to jen ve formě vojenské pomoci. Kdyby této subvence nebylo, tak Izrael nejspíš už není a nebo je, ale ne ve vyspělé podobě jako je tomu dnes.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>