Fuck the rockets, let’s eat some hummus

Od poloviny září­ jsem pilný jako včelička a s týmem několika lidí­ v Teplákově pracujeme na snažení­čku. Zatí­m nechci rozvádět konkrétní­ detaily vo co go, nicméně samotný název může leccos prozradit. Jisté je, že nic ani zdaleka podobného na českém internetu zatí­m není­ (a vzhledem k pracnosti asi ani nebude).

S celou krů zvysoka prdí­me na so-called start-up culture, konference, a další­ pitchoviny kluků z Prahy. Vše jedeme v sudetském úsporném stylu (každý stůl v kanclu je jiný, topení­ se na noc striktně vypí­ná a podobně :). Protože je to dřina, rozhodli jsme se, že si dáme teambulding výlet na zlepšení­ morálu.

Rozhodnutí­ jet do Izraele bylo celkem spontánní­, v podstatě jsme se rozhodli během 30 minut jedno odpoledne, když jsem narazil na akční­ letenky z Prahy do Tel Avivu s izraelskými národní­mi aerolinkami El Al, které můžete znát nejen z filmu Šakal (pří­padně z daleko lepší­ trilogie Carlos). El Al jsou nejbezpečnější­ aerolinky na světě, mají­ velmi specifický režim odbavení­ – každý pasažér musí­ projí­t pohovorem. Za normální­ch okolností­ je to obtěžují­cí­, my jsme ale byli zvědaví­ jak to mají­ Izraelci udělané a na celý proces jsme se těšili. První­hé faux pas jsme se dopustili při odbavení­ letu z Prahy. El Al tlačí­ před odletem emailem odbavení­ online (tzv. web-checkin), který můžete znát z lowcostů. Je pravda, že to šetří­ čas, tak jsme si vytiskli palubní­ vstupenky, prošli na Ruzyni pasovkou, klucí­ si šli prohlí­žet Terminál 1 a já se vydal freeloadovat do Mastercard Lounge (do konce roku mají­ všichni držitelé prémiových kreditek od Citi vstup zdarma – platí­ tedy i pro mí­lovou kreditku CITI ČSA MasterCard World).

K odletové bráně jsme dorazili jak jsme měli, nicméně členové El Al security nám sdělili, že jsme před pasovkou měli zají­t na pohovor, což jsme neudělali, neboť jsme mysleli, že s web-checkinem můžeme jí­t rovnou k odletové bráně. Rozhodli se, že s námi udělají­ pohovor na mí­stě. Rozdělili nás (byli jsme tři), každého z nás si vzal stranou agent El Al a vyptával se dost podrobně na náš život – odkud jsme, odkud se známě, kde pracujeme, atd. Ptali se na detaily, okamžitě rozpoznávali nejasnosti (např.“Ří­kal jste, že jste byl na jaře v Turecku. Jaktože nemáte v pasu turecké razí­tko?“ „No, mám dva pasy„. Atakdále.). Bylo na první­ pohled vidět, že jsou perfektně vyškoleni. Její­ch cí­lem bylo porovnat výpovědi nás všech a hledat rozpory. Nakonec to nestihli, vyloučili nás z letu a zaplatili nám letenku s ČSA s odletem o hodinu později (jinými slovy – raději extra náklad než sebemenší­ riziko, že jim někdo vyblafne letadlo do vzduchu).

Museli jsme znovu dojí­t do odletové haly, vypsali nám letenky s ČSA a u odbavovací­ přepážky ČSA došlo na bezpečnostní­ kontrolu. Mladej borec se nás zeptal:“Tak co chlapi, máte nějaké zbraně? Třeba Rambo nůž? Ne? Tak běžte.“ Typický český švejk style. Let s ČSA byl celkem výhra, protože mají­ většinu letů poloprázdných, takže jsem si ukořistil exit seat row (business class chudých) a to rovnou celou trojsedačku (upgrade na first class chudých) a solidně jsem se vyspal. Kluci měli zase radost z teplého jí­dla 🙂

Na imigračce v Tel Avivu jsem čekal pokračování­ radostí­ týkají­cí­ch se bezpečnosti z Prahy, ale byla to formalitka na tři minuty, Izraelcům jde skutečně předevší­m o to, aby jim někdo nevyhodil letadlo do povětří­ (za poslední­ch 40 let se to také nikomu nepodařilo).

Tel Aviv

Tel Aviv beachfront

Samotný Tel Aviv působí­ docela zvláštně, za mně ale velmi pří­jemně, byť jsem si město představoval jinak. Částečně se tam projevuje takovej ten middle east bordýlek, na druhou stranu je vidět, že jde o vyspělou rozvinutou zemi. Velká část města byla vystavěna ve 30. – 60. letech v bauhaus stylu, na to je radost koukat, je ale fakt, že většina starší­ch budov vypadala zvenčí­ dost zanedbaně. Beachfront je vymazlená, podél celého pobřeží­ ve městě vede chodní­k / cyklostezka, připomí­ná to LA style. Ve městěch funguje public cycling scheme (podobně jako v Londýně, Paří­ži nebo Kodani), i cizinec si může jen s kreditkou za drobný pení­z vypůjčit kolo a projí­ždět se po městě. Tel Aviv je nadprůměrně bike friendly, cyklistika je tam populární­. Když jsem zmí­nil kola, musí­m zmí­nit i auto. Mezi top4 nejví­ce zastoupené automobilové značky v Izraeli patří­ (podle abecedy) – Hyundai, Kia, Mazda, Škoda, má to svůj důvod, hodně ostatní­ch automobilek do Izraele auta nedodáva kvůli tzv. arabskému bojkotu, je to hezky vysvětleno v první­m knižní­ch tipu ní­že. ČR prý do Izraele také hodně exportuje technologické celky, výtahy, atd. Ať mi nikdo neří­ká, že zamí­tavé stanovisko české diplomacie k přijetí­ Palestiny do OSN je náhoda. Kdybych byl paranoidní­, tak bych tu rozjel i nějakou konspirativní­ teorii k prezidentskému kandidátovi Fisherovi 🙂

Počasí­ jsme měli polojasné až slunečné, občas trochu přeháňky, cca 17-20 stupňů, takže velmi pří­jemné středomořské klima.

Celkem nepří­jemná je drahota v Tel Avivu. Město je jednoznačně dražší­ než Praha, obyčejný oběd v bufáči je na úrovni 200 Kč, pivko v sámošce za 40+ Kč, atd. Není­ to sice nic hrozného, na druhou stranu mě to trochu překvapilo. Naopak velkou výhodou oproti ostatní­m middle east zemí­m včetně Turecka nebo Maroka je to, že vás v podstatě nikdo neopruzuje, nenahání­, ani jednou jsem neslyšel obligátní­ hello my friend, zkrátka rozvinutá země.

Celou dobu jsme zůstali v Tel Avivu, jen jednou jsme vyrazili na celodenní­ výlet do Jeruzaléma. Lze se tam dostat levně a rychle autobusem (jezdí­ každých 10 minut, doba jí­zdy cca 60 minut), v každém busu jede mladý voják s puškou. Jeruzalém, předevší­m staré město, je úžasné mí­sto, absolutní­ must. Pěkná je i nová, moderní­ část města. Po cestě z autobusáku do starého města můžete narazit na tržiště – něco mezi farmářskými trhy a tradiční­m arabským soukem. Určitě to stojí­ za návštěvu.

Tel Aviv

Pohled na Zeď nářků (správně nazývaná jako Západní­ zeď) v Jeruzalémě – nejsvětější­ židovské mí­sto, kde jsem fakt nevědomky ukradl jarmulku 🙂

Jí­dlo – s Izraelem mám spojené tři věci – hummus, falafel a čerstvě vymačkanou šťávu z granátových jablek. Všechno naprosto super, předevší­m na šťávě z granátových jablek jsem se stal mí­rně závislý, už mám objednaný ruční­ lis na šťávu.

Pomegranate fresh juice

Borec vymačkává šťávu z granátového jablka na ruční­m lisu, lze poří­dit od 8 NIS (cca 40 českých vočí­), foto je z wiki

Ve všech izraelských městech včetně Tel Avivu a Jeruzaléma narazí­te na celkem velké množství­ mladých vojáků a vojaček, běžně u sebe mají­ vojenské pušky (zají­mavé je, že většina z vojáků nemá v pušce instalovaný zásobní­k). Izrael je jedna z mála rozvinutých zemí­ světa, kde je ještě povinná vojenská služba. Pro muže je to na 3 roky a pro ženy na 2 roky (existují­ určité výjimky – do armády nemusí­ mladé vdané ženy, ortodoxní­ Židé, atp.). I přes zvýšený počet vojáků, bezpečnostní­ kontroly do shopping mallů, vládní­ch budov, nádraží­ a rakety z Gazy 14 dní­ před naší­m pří­jezdem jsme si nepřipadal jako ve vojenské zóně, ani jsme neměl nějaké negativní­ pocity týkají­cí­ bezpečnostní­ situace.

Cesta zpět probí­hala standardně, na letišti jsem měl trochu blbé kecy (našel jsem si na internetu jejich security procedures a ptal se), takže mi poctivě zkontrolovali batoh, ale byli korektní­, zpět jsme s El Al letěli. Jen 7 měsí­ců starým letadlem, ale byla to celkem nuda.

Izrael není­ určitě tradiční­ turistická destinace pro každého, ale všem cestovatelům s otevřenou myslí­ mohu Izrael doporučit.

Jinak pokud vás Izrael zají­má, mám tip na dvě skvělé kní­žky:
1. Start-up Nation: The Story of Israel’s Economic Miracle
Výborná kniha o izraelském technologickém/start-up zázraku, hodně se věnuje historii zemi, hledá paralely se zeměmi v podobné pozici (Jižní­ Korea, Singapur). Mí­sty jde malinko o propagandu, ale i tak velmi zají­mavé čtení­. Vyšlo i česky.

2. By Way of Deception
Neskutečně zají­mavá kniha o zahraniční­ch operací­ch Mossadu, údajně napsaná bývalým agentem Mossadu, který emigroval do Kanady. Popisuje výběr lidí­ do Mossadu, jejich výcvik, nejznámější­ operace, mezi řádky se lze dočí­st i o izraelské mentalitě. Zatí­mco Start-up Nation lze do jisté mí­ry chápat jako pozitivní­ propagandu Izraele, By Way Of Deception je spí­š opakem.

20 komentářů u „Fuck the rockets, let’s eat some hummus

  1. Super clanok, Izrael mi nikdy ako dovolenkova, resp krajina na cestovanie nanapadla. Musi to byt v celku zaujimave prechadzat sa okolo ludi s puskami.

  2. Ta fotka s těma granátovýma jabkama je hodně luxusní­

  3. jo, Tel Aviv i Jeruzalém jsem si dal výlet s děckama na začátku 2011 (plus ještě kus Jordánska)… lí­bilo se mi tam hafo, ale stejně jsem měl dojem, jako bych seděl na bedně s dynamitem 🙂

  4. ale krásné ženy tam jsou to se musí­ nechat. Na Izrael mam krásné vzpomí­nky kdy jsem strávil několik měsicu kousek od Libanonské hranice u města Kiryat Shmona, každy den kousek od nás litaly bomby 🙂
    V Izraeli m.j. skvělé funguje autostop a autobusova doprava, naví­c je to malá země tak se da projet kří­žem kražem za 1den

  5. hezké počtení­ hlavně ta izraelská ochranka mě pobavila.) já se teď vrátil z dubaje a tam naopak dělají­ občas problémy když má člověk v pasu razí­tko izraele .) takže mám pro tebe rovnou tip na další­ výlet .-)

  6. kibbutzu primo ne ale ve vedllejšich vesnicich bylo několik čechu. slovaku kt.tam pracovali….ja byl v roce 2000 s dvěma kamarady klasicky pres cz zprotredkovatele. V agenture v Tel avivu ale o nas nikdo neměl tehdy echo(zprostredkovatel nas tam proste poslal jen tak na slepo) tak nas asp.poslali tam kde nikdo jiný nechtěl 🙂 na sever…vztahy tam byly tehdy nějak vyhrocene a vybuchy jsme slyšeli každy den. První­ dny jsme bydelli jen v takové chyši plné pavouku kde byla jedina vymoženost a to rychlovarna konvice ktera fungovala jen občas. Jednu zvláštnost ta chyše měla a to tu že před ni byla obrovska kaluž ktera nikdy nevyschla i kdyz bylo venku 35C kaluž byla pořad. Několik měsí­cu, vedra, kaluž stejně velká. Ale rad vzpomí­nam na vylety např.k mrtvemu moři kde mě malem uštknul had pří­ velké potřebě a při odjezdu mě otravovali nějaci palestinci. Taky bylo zajimave poslouchat jak izraelec zpí­va pí­sničky od Gotta nebo vzpomí­ná na penaltu od panenky.
    Kontroly jsou tam velke, pri kazdem vstupu do supermarketu pokud jsme nesli nejakou vetsi tasku, kabelu nas hned kontrolovali, pri kazdem vjezdu na autobusove v tel avivu vešel do autobusu vojak se samopalem a prosel a prekontroloval cely autobus až nasledne mohl jet autobus na stanoviště.

  7. Na kolik Vás prosimtě vyšla zpáteční­ letenka? Dí­ky.

  8. Letenky byly za 3800 – 4700 Kč, my platili 4700 / each, protože jsme letěli tři najednou ve stejný termí­n tam i zpět.

  9. Jakozto ExSkrblí­k jsem napnutý jak strunka co z tebe nakonec vypadne 🙂

    Jinak Izrael je parádní­ stát. Jezdil jsem tam obchodně a hodně zají­mavá zkušenost. Ty lidi jsou brutálně pracovití­, tiskárny do kterejch jsem jezdil byly technologicky vybavený lí­p jak Německý a hlavně na čem se s nima domluví­š to platí­ – že tě stáhnou na ceně hodně dolů ja jasný 🙂

    Největší­ paradox bylo vidět zevnitř rozdí­ly ve firmách vlastněných židem nebo arabem. V těch židovských to fungovalo lí­p jak v německých a v těch arabských byl stejnej bordel jak v českých 🙂

  10. Fandore, myslí­m ta náklonnost má ještě hlubší­ kořeny. Tuší­m po 2. světové válce Izraeli nikdo nechtěl dodat zbraně. Až Škoda Plzeň. A moc se jim hodily a i dí­ky nim dnes Izrael vůbec existuje. A tak nějak si to pamatují­ a je to v jejich DNA nezapomí­nat. A když se už k nám (myšleno ČR) někdo tak hezky chová – tak proč je nepodpořit politicky, ať i dnešní­ Izraelská mládež ví­ kdo že je to podržel při hlasování­ o Palestině v OSN.

  11. Izrael je zají­mavá země, určitě stojí­ za návštěvu, z vlastní­ zkušenosti můžu doporučit (letos na jaře sem tam chvilku cestoval). Umí­ třeba skvělé ví­na, která se za poslední­ roky neuvěřitelně zvedla. Co se týká ekonomiky – tak se dá považovat za zázrak – v ČR bychom si z toho mohli vzí­t pří­klad, Izraelci mají­ největší­ počet patentů na obyvatele v řadě oblastí­, Google a Intel se na izraelské know-.how spoléhají­.
    Zatí­m inspirace spočí­vala ve státní­m seed-fondu pro startupy (ví­ce ve zmiňované knize Startup Nation)

  12. K izraelskému zázraku se ještě sluší­ dodat, že USA sypou do Izraele kolem 3 mld USD ročně ví­ce jak 25 let. Není­ to jen ve formě vojenské pomoci. Kdyby této subvence nebylo, tak Izrael nejspí­š už není­ a nebo je, ale ne ve vyspělé podobě jako je tomu dnes.

  13. Tipuju blog/magazí­n style s tipy na šetření­ a spoustou affil kódů… 😉

  14. Tak jak to vypadá? Konec ledna se blí­ží­. 🙂 Dí­ky.

  15. hned som dostal chut cestovat… do vnutrozemia ste sa asi pozriet neboli, ze?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *