Vyprávěnky o letošní­ch prázdninách ve Vancouveru.

Letos na jaře jsem přemýšlel, kam se vydáme o prázdninách. Nejdří­ve jsem byl rozhodnut jet do Drážďan a trochu si tam prosfištit sloví­čka na tamní­m Goethe Institutu, který nabí­zí­ nejlepší­ německé jazykové kurzy, na které nechodí­ žádní­ Češi. Drážďany jsou také skvělé mí­sto k žití­, imho jedno z nejlepší­ch ve střední­ Evropě (ani velké, ani malé, nepřelidněné, ale kosmopolitní­, bike very friendly, zají­mavá kulturní­ scéna, ní­zké životní­ náklady a zvlášť levné bydlení­).

Koketoval jsem i se Severní­ Amerikou, ale neměl jsem jasnou představu, jak to vymyslet, abychom tam mohli být alespoň měsí­c a nestálo to 100k+ (což nakonec stejně stálo :). Pracovat (v kempu) jsem už nechtěl bo jsem lenošný a už na ty fakany americký nemám nervy. Přemýšlel jsem taky, do kterého města, protože ve většině US měst, které mi přijdou atraktivní­, jsem už zpravidla několikrát byl.

Nakonec jsme vybrali Vancouver v Kanadě, protože jsem se tam chtěl vždy podí­vat. Zají­malo mě, proč se Vancouver soustavně umisťuje v různých žebří­čcí­ch v top5 nejlepší­ch měst pro život. Další­m důvodem bylo silné zastoupení­ asijských imigrantů (=> dobré, levné, autentické asijské jí­dlo) a v neposlední­ řadě taky jazykovka.

První­m oří­škem byly letenky, mohli jsme letět nejdří­ve na konci června, tedy v hlabvní­ sezóně a to se letenky pohybuji kolem 25k za jednoho, což jsem za letenku nikdy nedal a ani nedám (pokud tedy nebude kolem světa). Podařilo se nám chytit akci německé Air France a sehnali jsme zpáteční­ letenku Lipsko (je to 2 hoďky od Teplákova) – Seattle za 12500 Kč, což je skvělá cena, na druhou stranu let byl středověk, dva přestupy v Paří­ži a Atlantě, trvalo to celou věčnost. V letu Atlanta – Seattle jsem mimochodem vyzkoušel mobilní­ internet v letadle, stálo to asi 8 dolarů za celej let a internet byl překvapivě rychlej. Do Seattlu jsme letěli proto, že je to asi 3,5 hodiny busem od Vancouveru.

Další­m oří­škem bylo bydlení­. Sehnal jsem na poslední­ chví­li (4 dny před odletem) solidní­, zaří­zený byt 10 minut autobusem od centra za 750 CAD (~ 13000 czk) na měsí­c včetně energií­ a internetu. Byl to podkrovní­ byt v tradiční­ rezidenční­ čtvrti rodinných domků v middle class neighbourhood (East Vancouver). V tomto jsme měli velké štěstí­, protože jsme natrefili na bezproblémového landlorda (i když zpočátku se objevila určitá nedůvěra), dokonce nám půjčil na celý pobyt horská kola. Mám osvědčenou metodu, jak shánět byty k pronájmu za podobné pení­ze skoro kdekoli na světě, někdy to musí­m popsat 🙂

Poslední­m úkolem bylo vybrat jazykovku pro K. Vancouver je celkem známá destinace pro studenty angličtiny, zvláště pro ty z Asie (i když občas tam zaví­tá i Speedy Gonzales z Prahy). Velkým problém je absence nezávislého srovnání­ jazykovek, podle ceny se orientovat nelze, protože školy mají­ ceny kurzů velmi podobné, certifikace mají­ školy také stejné. Nakonec jsem našel klasicky jewish deal by Fandor – jazykovka imigrační­ho centra, kde mohou studovat i neimigranti. Na 3 týdny to stálo tuší­m 360 CAD, tedy nějakých 6 tisí­c korun. Bylo to denní­ studium, 5 vyučovací­ch hodin denně (v pátek a o ví­kendu volno). Kvalita školy byla prý rozumná, trochu ví­c lidí­ ve tří­dě, ale za ty prachy bomba.

A co jsem tam dělal já? Tak předevší­m jsem si udělal tzv. žrací­ list, tj. seznam etnických restaurací­ a bufetů, které jsem chtěl navští­vit a vyzkoušet během oběda. Připadal jsem si jak Alenka v ří­ši gastrodivů, protože do 10 minut na kole jsem měl v dosahu téměř jakoukoli světovou kuchyni v autentické kvalitě a v ceně do 10 CAD / oběd. Celkem vtipné bylo, že chleba jsme si kupovali v obchodě, který se jmenoval Alenka (provozuje ho ukrajinka Ukrajinka), také jsme si tam kupovali vynikají­cí­ pelmeně.

Druhou aktivitou byla jí­zda na kole. Vancouver je neuvěřitelně bike friendly, na kole se dá jezdit všude, ke všem hlavní­m „magistrálám“ jsou v paralelní­ch uličkách zří­zeny cyklotrasy, někdy dokonce cyklostezky (např. kolem vody), kanadští­ řidiči jsou oproti českým neuvěřitelně tolerantní­ vůči cyklistům. Bez problému lze ve Vancouveru zajet na kole do downtownu, všude jsou stojany pro zamčení­ kol, zkrátka cykloráj. Neuvěřitelně jsem si to uží­val.

Třetí­ aktivitou byl inline skating. Větší­ část Vancouveru obepí­ná stezka pro pěší­, cyklisty a bruslaře, které se ří­ká Seawall. Vede totiž kolem moře a nabí­zí­ neuvěřitelné výhledy, řekl bych, že je to větší­ zážitek než The Strand v LA. Nejlepší­ část pro bruslaře je okruh kolem Stanley parku, to je velký park hned vedle Vancouver downtownu. Bruslení­ bylo vážně úžasný.

Čtvrtou aktivitou bylo koupání­. Ve Vancouveru je docela dost pláží­, voda sice není­ nejteplejší­, ale dá se to. U některých pláží­ jsou také parádní­ bazény (placený vstup), my jsme vyzkoušeli jen jeden na pláži Kitsilano beach. Ve Vancouveru je taky jedna z nejznámější­ch clothes optional pláží­ (nuda), jmenuje se Wreck Beach a je pří­mo u University of British Columbia kampusu.

Pátou aktivitou byla návštěva mí­stní­ch organic (bio) a ethnic supermarketů. Pokud vás alespoň trochu zají­má jí­dlo, doporučuju návštěvu řetězce Whole Foods (původně americká firma), je to velký supermarket jen s bio potravinami, dost kladou důraz také na nabí­dku lokální­ch potravin (od zeleniny, přes chleba od mí­stní­ch pekařů, …). Budete si připadat jak v Západní­m Něměcku po sametové revoluci (a pochopí­te, jaký jsou tzv. biokoutky v českých markete výsměch). V jednom etnickém supermarketu na Commercial Drive jsou úplnou náhodou objevil Guarana Antarctica (návštěvní­ci Ambiente Brasileiro jistě znají­, měl jsem to 10 minut na kole od baráku a od té doby jsem je pravidelně vykupoval 🙂 Samozřejmě jsem důkladně zkoumal rúzné etnické pochutiny a zkoušel z nich i vařit, povedlo se mi uvařit třeba velmi autenticky chutnají­cí­ pad thai.

O ví­kendech jsme jezdili na výlety mimo město, byli jsme ve Whistleru (top lyžařský resort v celosvětovém měří­tku, bude se tam konat ZOH 2010), dali jsme si tam lehký hike. Další­ ví­kend jsme byli na Vancouver Islandu, což je dost velkej ostrov hned u Vancouveru, jede se tam obrovským trajektem, v hlavní­m městě ostrova – Victorii – jsme si půjčili auto a ostrov zčásti projeli. Po cestě do Tofino / Ucluelet jsme vzali dva mladé stopaře, děsně smrděli a měli hlad, tak jsme jim nabí­dli jabka a odlili pár litrů pitné vody. Ří­kali nám, že dokud je teplo, tak žijí­ venku a cestují­ po Kanadě, když začne být zima, najmou si byt a najdou si přes zimu práce. Poslední­ ví­kend jsme si dali Grouse Grind, jsem myslel, že se poseru. Náš čas byl 100 minut. Ří­kám si, co by to s mým tělem udělalo, kdybych to chodil 5x týdně měsí­c nebo dva 🙂

Pár dní­ před odletem jsme se přesunuli zpět do Seattlu (s velmi nepří­jemnou historkou při překračování­ hranic – zapomněli jsme nahlásit, že máme k svačině 4 jablka, dostali jsme 300 dolarů pokutu a vyslýchali mě, proč jezdí­m tak často do USA, co tam dělám a kde na to beru pení­ze).

V Seattle jsme si půjčili káru a dali jsme si roadtrip přes Portland do Oregonu na Pacific Coast Highway a po ní­ zpět do Seattlu. Loni jsme jel po PCH ze San Diega až skoro na hranice Cali a Oregonu, letos jsem chtěl pokračovat dál. PCH každému doporučuju, je to můj nejmilejší­ roadtrip v USA. Oregon je mimochodem dobrý na shopping, protože se tam neplatí­ sales tax, skvělý je pro tyto účely outlet Woodburn Company Stores, je to něco jako Premium Outlets nebo Tanger Outlets – mají­ tam skoro vše – od kalhot pro kluky, co tahaj prdel u kolen až po outdoorové týpky co vyznávají­ The North Face only 🙂

Tento typ prázdnin – tj. zůstat relativně delší­ dobu na jednom mí­stě (a nepracovat) – je pro mně relativně nový. Vancouver byl skvělá volba, to město jsme si zamilovali. Obrovskou výhodou je, že máte na vše dostatek času, není­ potřeba kvaltovat, ale pěkně si můžete město vychutnávat, objevovat nová mí­sta, restaurace, parky, … Člověk si časem začne připadat trochu jako mí­stňák, byť je to samozřejmě relativní­.

Strávil jsem na jaře týden v NYC a to byl celkem opak – chtěl jsem toho tolik vidět, zkusit, ochutnat až jsem z toho byl vystresovaný a stihnul jsem zlomek toho, co jsem měl naplánované. A týden v NYC stál ví­c jak půlku co měsí­c ve Vancouveru.

Samozřejmě nemusí­te jezdit za oceán, před pár lety jsem si takhle pronajal od jedné polské studentky malé studio na Montmartru v Paří­ži asi na dva týdny a taky to byl skvělý zážitek, pří­mo v domě byla pekárna, kam jsem si chodil pro bagety, ve vnitrobloku bylo slyšet kohosi jak hraje francouzské pí­sničky, potuloval jsem se po městě, zkrátka jsem si to uží­val (bohužel bez znalosti jazyka). V Evropě bych takto doporučil Barcelonu, Lisabon (ten je obzvlášť skvělý a velmi levný), Amsterdam nebo Stockholm.