Brrrrrrrrrrrr

Nájemní smlouva v Berlíně vypršela k poslednímu únoru, takže je potřeba přesunout se dál za novým dobrodružstvím. Protože byla v Berlíně zima jak v Rusku, vydal jsem se ohřát do Rio de Janeira.

rio

V Brazílii už jsem jednou na měsíc byl, skoro přesně před 5 roky. Byl to klasický baťůžkářský výlet, navíc s neustálým strachem z přepadení / okradení (kvůli mediálním mrdkám). Tehdy jsem procestovali pěkný kus Brazílie, ale protože jsme cestovali ve dvou, tak nedošlo moc na interakci s místními a vůbec to bylo od skutečné Brazílie dost odtažené (až do včerejška jsem si myslel, jak v Brazílii v pohodě stačí angličtina – stačí, ale jen v mezinárodních hotelech, hostelech a turistických oblastech jako je Buzios nebo Bonito).

Letos je hlavním cílem více poznat místní lidi, kulturu a běžný způsob brazilského života (to je to, co mě v poslední době zajímá daleko víc než muzea a vyhlášené pamětihodnosti). A už po 24 hodinách strávených v Riu jsou vidět značné rozdíly v dojmech v porovnání s výletem před pěti lety; první, ryze subjektivní pocity (navíc možná nesprávné nebo zkreslené):

  • První noc jsem si zarezervoval hotel v Lapě, nic dalšího jsem neměl naplánováno. Po příjezdu z letiště k hotelu mě “uvítaly” dvě mladé krásné vášnivě se líbající lesby. Takhle nějak si představuju příjezd do nové země.
  • Hned pár hodin po příjezdu jsem zjistil, že je mi angličtina v Riu celkem k hovnu, v hotelu neuměl ani slovo žádný z 4 recepčních co jsem potkal (šlo o levný hotýlek, asi spíš pro místní, taková čistá špeluňka), v levných bufáčích kam jsem chodil na jídlo taky nikdo, pouliční prodejci většinou taky nic. Ano, došlo na potupné ruce / nohy / posuňky 🙂 Stanislav Řezáč je se svými language skills oproti mně v Brazílii king of the hill. Frustrace dosáhla takových rozměrů, že jsem se dnes zapsal do portugalštiny na jazykovce a v pondělí nastupuju.
  • Ipanema – pokud neznáte, tak je to daleko hezčí sestra známější Copacabany, podle mého názoru nejhezčí městská pláž na světě. Pláže plní v Riu jednu zajímavou roli – je to v podstatě jediné místo ve městě, kde se setkávají všechny sociální skupiny – od kucí vopalených z favely přes middle class po vymazlený modelkovský kočičky co žijí v penthousech v první brázdě od pláže (je to o to zajímavější, že v Brazílii frčí segragace a rasismus na plné obrátky, hezky explicitně, na férovku, ne jako v USA, kde se to snaží neutralizovat různými kvótami, scholarshipy a černým prezidentem). Ipanema je neuvěřitelná oslava kultu těla a joie de vivre zároveň. Řekl bych, že mnohým může tohle prostředí pomoci daleko víc než několikatýdenní dávky Neurolu.
  • Po první noci v hotelu (chtěl jsem se po dlouhém letu v klidu vyspat) jsem si booknul homestay přes Airbnb (bonus 500 Kč na první pobyt!) u brazislké exletušky T. A je to opět velmi zajímavá zkušenost. Byt je v Zona Norte, což některé průvodce popisují jako místo, kde vám nejdříve uříznou obě nohy, pak ruce a nakonec bambána 🙂 Místo kde bydlím je ve skutečnosti pohodová middle class čtvrť (alespoň na můj první a druhý pohled). Byt je v gated činžáku s doormanem, řekl bych že na české poměry luxusní (dřevěné podlahy, nábytek na míru, en-suite koupelny, …). I když je majitelka evidentně členkou střední vrstvy, má černošskou uklizečku. Tohle je další zajímavý fakt z Latinské Ameriky. V Evropě byli sluhové vždy výsadou té nejvyšší vrstvy, zde je to celkem standard u střední vrstvy. V ČR znám několik dolarových multimilionářů a nevím o nikom, kdo z nich by měl paní na úklid – důvodem je jednak strach z vykradení, ale hlavně určitý morální guilt paní domu.
  • Jídlo – velmi důležitá součást mého života. Zatím preferuju nejvíce tzv. hole in the wall, tj. nejobyčejnější bufíky pro working class, co mají na chodníku rozestavěné ty z česka známé odporné umělohmotné zahradní židle. Čím víc je tam lidí, tím líp. Dneska jsem po cestě do elektry pro redukci na zásuvku narazil na jeden takový podnik. Všechny židle byly obsazené, tak jsem si sednul na stoličku, u které byla místo stolu basa od piv. Objednal jsem si velkého lahváče (prodávají tu 600ml piva s takovým termo prezervatitem, aby pivson nezteplal) a kochal se. Přisedl si ke mně mladý brazilský pár a ptali se odkud jsem (to bylo víceméně jediné, co uměli říct anglicky). Pak už na mně mluvili jen portugalsky (nerozuměl jsem) a já na ně anglicky. Objednali si nějaké grilované maso, donesli si talíř ke stolu a nabídli mi (jak jinak než posuňky), abych ochutnal. Objednal jsem si to samé co oni, jedli jsme, pili jsme, občas něco prohodili. Pak mi borec řekl jen astala vista baby, usmál se, nasedli na motorku a odjeli neznámo kam. Nejlepší moje jídlo letošního roku, na chodníku na base od piva. Právě kvůli těmto momentům jsem sem přijel. Tohle jsem očekával a přichází to celkem samo, i k takovému asociálovi jako jsem já 🙂
  • To Be Continued …

17 thoughts on “Brrrrrrrrrrrr

  1. Člověk, kterému byla v Berlíně zima, se zrovna teď, na jaře, stěhuje ze severní polokoule na jižní? Tomu se říká jít ne za sluncem, ale za zimou 🙂 Jinak krásnej článek, těším se na pokračování (mimochodem pod článkem o Berlínu bylo taky napsáno “To Be Continued …” ale zatím nic, doufám že chystáš nějaké shrnutí, těším se).

    P.S.: Teď se dívám na mapu a ono to Rio není zas tak hluboko pod rovníkem, takže tam asi ani v červenci úplná zima nebude.

  2. Přesně tyhle typy reportu se mi líbí mnohem víc než než popisy “cest za dobrodružstvím” do Kalifornie nebo Londýna, či drsné příběhy na pokračování o to jak někoho zaměstnali v facebooku apod.

    Díky moc. Jen by to opravu chtělo další díly.

  3. nahraj nam i nejaky fotky toho zradla a leseb 🙂 … btw sluhy mela middleclass v Britanii ve Viktoriansky ere

  4. Brazílie je asi lákává. Mě taky láká, ale až časem později. Asi Ti to moc lichotit nebude, ale není možný, že by z Tebe byl časem druhej La Tibor? 😀

  5. Doufám, že uvidíme i nějaký fotky brazilských prdelek 😛 ne že si to necháš pro sebe

  6. Vlada: jako vychozi bod k celozivotnimu studiu doporucuju toto: http://en.wikipedia.org/wiki/K%C3%B6ppen_climate_classification

    To, ze je neco na obratniku, je jen omezene dulezite. Dalsi faktory jsou napriklad nadmorska vyska a blizkost oceanu a teplota proudu. Hodne zasadni je vlhkost vzduchu (rosny bod). I severni Norsko za polarnim kruhem je teplejsi v zime nez nektera mista v zime Brazilii (nikoliv Rio, ktere, ac na obratniku, ma jeste tropicke klima).

    Ceska republika napr. je prechod mezi kontinentalnim a oceanskym klimatem a rozhodne se neda rict, ze to co se obecne deje na 50te rovnobezce se da vyvozovat z pocasi v CR.

    Tedy zpet k Riu, i v mistni zime tu byva o neco tepleji nez v te dobe v Cesku (Rio cervenec: avg high/low 25.3/18.4 vs. Praha cervenec 24.7/13.5). V noci tak 15-18 stupnu a ve dne 20-30 [tj. nebyva ani ultra parak jako v Cesku v lete, ale taky nebyva 12 stupnu jako jsem zacil cervenec 2011 v Cesku a tim se ten prumer srovna] a malo prsi. Zima je na navstevy dost vhodna, pocasi takoveho naseho vydareneho babiho leta.

  7. Ve které části Zona Norte to bylo?

    Jinak doporučuju Sao Conrado (hostel Vanazul) na jihu – je tam dobré spojení jak “do city” na Ipanemu atd. a na druhou stranu na kitesurfing u Barra de Tijuca. Přes karneval sem tam bydlel a majitelka je úplně úžasná, vzala třeba všechny z hostelu do Favela da Canoa na real karneval atd.

  8. Paní na úklid si pořizovaly i moje spolužačky na vějšce. Hlásily se třeba ukrajinské právničky (beze srandy).

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *