Archiv rubriky: Case study

Skrbloš je venku

Pozornější z vás si možná všimli, že jsme minulý týden konečně spustili Skrblíka. Osobně to beru jako malé vítězství nad svou vlastní leností, i když z pohledu byznysu jsme s týmem na úplném začátku hodně dlouhé cesty. Dovolím si napsat pár poznámek k tomu, jak Skrblík vznikal, co jsem se při tom naučil, jaká je má představa o fungování a budoucím směrování Skrblíka.

Pokračování textu Skrbloš je venku

Tip na start-up (tentokrát bez legrace)

V Říši jsem zahlídl hezký start-up, který by se mi líbil i v ČR. Jde o Betreut.de (něm. péče) a podstatou je katalog lidí, co se starají o fakany, staré lidi a zvířata (na západ od ČR je populární služba, kdy vám jednotlivec/firma venčí čokla, sice moc nechápu proč si lidi zvířata pořizují, když na ně nemají čas, ale z byznys pohledu je to zajímavý). Kromě toho jsou tam prezentováni zahradníci a pomocnice do domácnosti / uklízečky. Je tam solidní systém hodnocení / referencí.

Něco takového bych si přál. Protože jsem prase, už několikrát jsem přemýšlel o někom kdo by mi jednou týdně uklidil / umyl nádobí. Ale protože jsem taky línej, tak se mi nechtělo podstupovat shánění ověřené uklízečky – v Praze to není vůbec jednoduché, aby byla spohlehlivá, nekradla a nechtěla 200 vočí na hodinu (nakonec zkouším kombinaci roomby a myčky).

Přiznám se, že jsem nezkoumal přesný business model Betreut.de, ale oproti třeba NejRemeslnici.cz tam vidím výhodu v tom, že poskytovatelé služeb dostanou většinou opakovaný byznys (hlídání dětí, venčení čoklů, úklid, …), takže je tam větší objem peněz za služby a tedy i vyšší provize / feečko.

Red Bull bike race ve favele v Riu

Docela mě fascinují marketingové aktivity Red Bullu, jejich posledním husarským kouskem byl závor horských kol ve favele Dona Marta v Rio de Janeiro letos v září. Favela je výraz pro latinskoamerický slum, víc než slum je to zvláštní druh města ve městě ovládaný paralelní vládou (zpravidla drogová mafie). V největší brazilské favele – Rocinhe – dobrovolničil několik měséců břevnovský soused Tigre – na jeho blog jsem už odkazoval.

No a ještě boží video z onoho Red Bull závodu.

Vy jste se snad zbláznil!

Měl jsem na mobilu nepřijatý hovor z neznámého čísla, tak jsem si říkal, že zavolám zpět (zvlášť když mám konečně Skype for iPhone = konec předraženému roamingu). Představil jsem se, pán na druhém konci chvilku přemýšlel, co mi chtěl a nakonec z něj vypadalo, že by chtěl koupit jednu moji pěknou doménu (patří do mých top10) a jestli je na prodej a za kolik.

Řekl jsem mu, že na prodej je a cena je 500 tisíc korun. Nejspíš ho to dostrozčílilo, protože div nezačal řvát, jestli jsem se nezbláznil a jestli si myslím, že mi takové peníze za tu doménu někdy někdo dá. Odvětil jsem, že nepochybně a rozloučili jsme se. Někdy je do děsnej job, to domainerství :-))

Wikipedia jako profesionální PR medium

Díval jsem se na Valentýnské blahopřání na Streamu. Po shlédnutí videa mě napadlo, ani nevím proč, mrknout se na českou wikipedii na článek o zpěváku Pavlu Vítkovi🙂 Když už jsem tam byl, rozkliknul jsem i článek o Janisu Sidovském. Texty o obou pánech na mě od začátku působily velmi profesionálně, ale neencyklopedicky, spíš propagačně. Příkladem mohou být třeba výrazové prostředky v této větě:

V únoru 2007 zpíval jako host Evy Pilarové v legendární Rainbow Room v Rockefeller Centre v New Yorku na prestižním Beseda Ball pro špičky americko-české komunity.

Vrtalo mi to hlavou. Mohlo to být buď tak, že nějaký wikipedista převzal texty z webů Vítka/Sidovského a nedal si práci s editací. A nebo tak, že jsou texty cíleně napsány a editovány někým blízkým zmíněných pánů. V historii obou článků se často vyskutuje uživatel Janis131, takže podezření mělo opodstatnění.

V zásadě nejde o nic jiného než zajímavost, pikošku – překvapilo mě, že si lidé z českého showbusinessu upravují/tvoří hesla sami sobě. Známá věc – Wikipedie je cenný zdroj trafficu, když se chytře spamuje přidávají komerční odkazy, přínáší wiki mraky trafficu, ale i konverzí (platí pro int, ale i cz prostředí). To ale není nic nového. Nový je fakt, že i negeekové začínájí vnímat zásah Wikipedie v rámci mediálního mixu a snaží je se to využívat ke svému prospěchu. Mimochodem, znáte někdo statistiky návštěvnosti české Wikipedie? Je to někde k dispozici?

Esejčoupípíajendží

Z aktuálního Týdne:

České obchodní hyperdomy už mají své fanouškovské webové stránky. Stvořili je třeťáci z Gymnázia Nad Alejí v Praze 6 a jejich návštěvnost (někdy i přes tisíc lidí denně) ve spojení s reklamními bannery jim zaručuje přivýdělek – zhruba osm tisíc korun měsíčně. „Neříkám, že bych v nákupních centrech chtěl trávit celé dny, ale na vybírání a nakupování je to fakt hodně dobrý,“ říká osmnáctiletý Ondřej Kolafa. Zdá se, že jeho generace netrpí vůči gigantickým „obchoďákům“ žádnými předsudky.
„Nad prvním patrem se nachází vysoká půlkruhová střecha z průsvitného polykarbonátu, takže celá vnitřní dvorana je krásně prosvícena. To dává člověku pocit, že není někde zavřený, a je mu zde příjemně, jako někde v parku.“ I taková slova chvály najdete na adrese www. erupce.cz/obchodni-centra.

Osmičku měsíčně, to člověk na ulici nenajde. Zvlášť ne během střední školy 🙂

Za tip na článek děkuju Radkovi.

Levná DVD od Levných knih

Mám rád Levné knihy. Už sice nejsou co bývaly (kuchařky Petra Novotného převažují nad tituly mého zájmu), ale i tak z nich mám plno zajímavých knih. Třeba Made in Japan, kniha od zakladatele Sony Akio Mority. Česky, za 9,- Kč. Jednak je to zajimavý vhled do vzniku a vývoje nadnárodní korporace a jednak do japonské kultury. Jednou z nejzajímavějších pasáží je popis uvedení Walkmanu na trh. Paralela k Apple a iPodu se přímo nabízí. Sežeňte si a přečtěte, určitě to stojí za to.

O Levných knihách ale píšu z jiného důvodu. LK začaly vydávat asi před dvěma lety DVD s klasickými nekomerčními filmy od filmařských ikon jako Fellini, Bergman, Truffaut, Bertolucci nebo Wenders. A k tomu pár komerčních komedií s Budem Spencerem z 80. let. Vše za 99 Kč, tedy cenu velmi nízkou. Jedná se o poměrně specifickou niku, kterou LK objevily, jenže vyznavači oné niky si zakoupili údajně kolem 1 milionu DVD (kdopak v ČR prodal během dvou let milion legálnich dívídíček?). Doposud vyšlo asi 200 titilů, produkce jednoho titulu (nákup práv, remastering, authoring, kopie) vyjde na cca 200-300 tisíc korun, takže hrubý zisk by mohl být na 30 milionech korun. Zcela jistě má na tomto úspěchu zásluhu poměrně rozsáhlá síť kamenných prodejen Levných knih, ale i tak mi přijde ten nápad dost inspirativní i pro nás hochy (a dívky) podnikající na internetu.

V HN vyšel před týdnem rozhovor s majitelem firmy Janem Maivaldem, kde se dočtete další hodně zajímavé detaily.