Archiv rubriky: Case study

Skrbloš je venku

Pozornější­ z vás si možná všimli, že jsme minulý týden konečně spustili Skrblí­ka. Osobně to beru jako malé ví­tězství­ nad svou vlastní­ leností­, i když z pohledu byznysu jsme s týmem na úplném začátku hodně dlouhé cesty. Dovolí­m si napsat pár poznámek k tomu, jak Skrblí­k vznikal, co jsem se při tom naučil, jaká je má představa o fungování­ a budoucí­m směrování­ Skrblí­ka.

Pokračování textu Skrbloš je venku

Tip na start-up (tentokrát bez legrace)

V Ří­ši jsem zahlí­dl hezký start-up, který by se mi lí­bil i v ČR. Jde o Betreut.de (něm. péče) a podstatou je katalog lidí­, co se starají­ o fakany, staré lidi a zví­řata (na západ od ČR je populární­ služba, kdy vám jednotlivec/firma venčí­ čokla, sice moc nechápu proč si lidi zví­řata pořizují­, když na ně nemají­ čas, ale z byznys pohledu je to zají­mavý). Kromě toho jsou tam prezentováni zahradní­ci a pomocnice do domácnosti / uklí­zečky. Je tam solidní­ systém hodnocení­ / referencí­.

Něco takového bych si přál. Protože jsem prase, už několikrát jsem přemýšlel o někom kdo by mi jednou týdně uklidil / umyl nádobí­. Ale protože jsem taky lí­nej, tak se mi nechtělo podstupovat shánění­ ověřené uklí­zečky – v Praze to není­ vůbec jednoduché, aby byla spohlehlivá, nekradla a nechtěla 200 vočí­ na hodinu (nakonec zkouší­m kombinaci roomby a myčky).

Přiznám se, že jsem nezkoumal přesný business model Betreut.de, ale oproti třeba NejRemeslnici.cz tam vidí­m výhodu v tom, že poskytovatelé služeb dostanou většinou opakovaný byznys (hlí­dání­ dětí­, venčení­ čoklů, úklid, …), takže je tam větší­ objem peněz za služby a tedy i vyšší­ provize / feečko.

Red Bull bike race ve favele v Riu

Docela mě fascinují­ marketingové aktivity Red Bullu, jejich poslední­m husarským kouskem byl závor horských kol ve favele Dona Marta v Rio de Janeiro letos v září­. Favela je výraz pro latinskoamerický slum, ví­c než slum je to zvláštní­ druh města ve městě ovládaný paralelní­ vládou (zpravidla drogová mafie). V největší­ brazilské favele – Rocinhe – dobrovolničil několik měséců břevnovský soused Tigre – na jeho blog jsem už odkazoval.

No a ještě boží­ video z onoho Red Bull závodu.

Vy jste se snad zbláznil!

Měl jsem na mobilu nepřijatý hovor z neznámého čí­sla, tak jsem si ří­kal, že zavolám zpět (zvlášť když mám konečně Skype for iPhone = konec předraženému roamingu). Představil jsem se, pán na druhém konci chvilku přemýšlel, co mi chtěl a nakonec z něj vypadalo, že by chtěl koupit jednu moji pěknou doménu (patří­ do mých top10) a jestli je na prodej a za kolik.

Řekl jsem mu, že na prodej je a cena je 500 tisí­c korun. Nejspí­š ho to dostrozčí­lilo, protože div nezačal řvát, jestli jsem se nezbláznil a jestli si myslí­m, že mi takové pení­ze za tu doménu někdy někdo dá. Odvětil jsem, že nepochybně a rozloučili jsme se. Někdy je do děsnej job, to domainerství­ :-))

Wikipedia jako profesionální­ PR medium

Dí­val jsem se na Valentýnské blahopřání­ na Streamu. Po shlédnutí­ videa mě napadlo, ani neví­m proč, mrknout se na českou wikipedii na článek o zpěváku Pavlu Ví­tkovi🙂 Když už jsem tam byl, rozkliknul jsem i článek o Janisu Sidovském. Texty o obou pánech na mě od začátku působily velmi profesionálně, ale neencyklopedicky, spí­š propagačně. Pří­kladem mohou být třeba výrazové prostředky v této větě:

V únoru 2007 zpí­val jako host Evy Pilarové v legendární­ Rainbow Room v Rockefeller Centre v New Yorku na prestižní­m Beseda Ball pro špičky americko-české komunity.

Vrtalo mi to hlavou. Mohlo to být buď tak, že nějaký wikipedista převzal texty z webů Ví­tka/Sidovského a nedal si práci s editací­. A nebo tak, že jsou texty cí­leně napsány a editovány někým blí­zkým zmí­něných pánů. V historii obou článků se často vyskutuje uživatel Janis131, takže podezření­ mělo opodstatnění­.

V zásadě nejde o nic jiného než zají­mavost, pikošku – překvapilo mě, že si lidé z českého showbusinessu upravují­/tvoří­ hesla sami sobě. Známá věc – Wikipedie je cenný zdroj trafficu, když se chytře spamuje přidávají­ komerční­ odkazy, pří­náší­ wiki mraky trafficu, ale i konverzí­ (platí­ pro int, ale i cz prostředí­). To ale není­ nic nového. Nový je fakt, že i negeekové začí­nájí­ vní­mat zásah Wikipedie v rámci mediální­ho mixu a snaží­ je se to využí­vat ke svému prospěchu. Mimochodem, znáte někdo statistiky návštěvnosti české Wikipedie? Je to někde k dispozici?

Esejčoupí­pí­ajendží­

Z aktuální­ho Týdne:

České obchodní­ hyperdomy už mají­ své fanouškovské webové stránky. Stvořili je třeťáci z Gymnázia Nad Alejí­ v Praze 6 a jejich návštěvnost (někdy i přes tisí­c lidí­ denně) ve spojení­ s reklamní­mi bannery jim zaručuje přivýdělek “ zhruba osm tisí­c korun měsí­čně. „Neří­kám, že bych v nákupní­ch centrech chtěl trávit celé dny, ale na vybí­rání­ a nakupování­ je to fakt hodně dobrý,“ ří­ká osmnáctiletý Ondřej Kolafa. Zdá se, že jeho generace netrpí­ vůči gigantickým „obchoďákům“ žádnými předsudky.
„Nad první­m patrem se nachází­ vysoká půlkruhová střecha z průsvitného polykarbonátu, takže celá vnitřní­ dvorana je krásně prosví­cena. To dává člověku pocit, že není­ někde zavřený, a je mu zde pří­jemně, jako někde v parku.“ I taková slova chvály najdete na adrese www. erupce.cz/obchodni-centra.

Osmičku měsí­čně, to člověk na ulici nenajde. Zvlášť ne během střední­ školy 🙂

Za tip na článek děkuju Radkovi.

Levná DVD od Levných knih

Mám rád Levné knihy. Už sice nejsou co bývaly (kuchařky Petra Novotného převažují­ nad tituly mého zájmu), ale i tak z nich mám plno zají­mavých knih. Třeba Made in Japan, kniha od zakladatele Sony Akio Mority. Česky, za 9,- Kč. Jednak je to zajimavý vhled do vzniku a vývoje nadnárodní­ korporace a jednak do japonské kultury. Jednou z nejzají­mavější­ch pasáží­ je popis uvedení­ Walkmanu na trh. Paralela k Apple a iPodu se pří­mo nabí­zí­. Sežeňte si a přečtěte, určitě to stojí­ za to.

O Levných knihách ale pí­šu z jiného důvodu. LK začaly vydávat asi před dvěma lety DVD s klasickými nekomerční­mi filmy od filmařských ikon jako Fellini, Bergman, Truffaut, Bertolucci nebo Wenders. A k tomu pár komerční­ch komedií­ s Budem Spencerem z 80. let. Vše za 99 Kč, tedy cenu velmi ní­zkou. Jedná se o poměrně specifickou niku, kterou LK objevily, jenže vyznavači oné niky si zakoupili údajně kolem 1 milionu DVD (kdopak v ČR prodal během dvou let milion legálnich dí­ví­dí­ček?). Doposud vyšlo asi 200 titilů, produkce jednoho titulu (nákup práv, remastering, authoring, kopie) vyjde na cca 200-300 tisí­c korun, takže hrubý zisk by mohl být na 30 milionech korun. Zcela jistě má na tomto úspěchu zásluhu poměrně rozsáhlá sí­ť kamenných prodejen Levných knih, ale i tak mi přijde ten nápad dost inspirativní­ i pro nás hochy (a dí­vky) podnikají­cí­ na internetu.

V HN vyšel před týdnem rozhovor s majitelem firmy Janem Maivaldem, kde se dočtete další­ hodně zají­mavé detaily.