Archiv rubriky: Culture

Breaking Bad season 4 a další seriály

Rád bych upozornil na čerstvě uvedenou čtvrtou sérii geniálního seriálu Breaking Bad. Je to o středoškolském učiteli chemie (učení je vzhledem k jeho schopnostem dost podřadná práce), který zjistí že má rakovinu a potřebuje zajistit svoji rodinu do budoucna. Rozhodne se, že škváru vydělá vařením pika. Zajímavé je také to, že se seriál odehrává ve státě New Mexico (neustálé slunečné počasí hezky kontrastuje s temným zaměřením seriálu).

Jsem u seriálů poměrně vybíravý, zpravidla mě nezaujmou masovky jako Friends, Big Bang Theore nebo HIMYM; například uvedené tři mi přijdou jako třeskutá víceméně neustále se opakující nuda. Po loňském objevu The Wire a asi týdenním nonstop sledováním jsem neměl žádnou ekvivalentní náhradu. Až letos v únoru jsem narazil právě na Breaking Bad.

Jinak z dalších mnou oblíbených seriálů můžu doporučit:

  • The Wire
  • – pro mně absolutně nejlepší seriál co jsem kdy viděl

  • Treme
  • – od tvůrců The Wire, dost zajímavý pohled na post-Katrina New Orleans (pro mně pohled na Ameriku, kterou tak vůbec neznám), parádní muzika

  • Californication
  • – to asi zná každý, geniální, lehce perverzní, zábavné

  • Life on Mars
  • – povedený britský seriálek, hlavní postavou je manchesterský policajt, který se vybourá a ocitne se v 70letech (před bouračkou poslouchal Life on Mars od Bowieho, proto ten název). Perfektní je zobrazení 70s z pohledu policajta – žádná politická korektnost (tzn. žádné minority, macho chování, všudypřítomné kouření, násilí, etc.). Existuje ještě sequel Ashes to Ashes. POZOR, existuje i americký remake, to je sračka, berte jen UK verzi!

  • Pawn Stars
  • – tohle není seriál, ale spíš realitní show o rodinné zastavárně v Las Vegas, kam nosí lidé různé bizarnosti typu mini-ponorka pro jednu osobu. Vzhledem k tomu, že tam vystupuje hodně různých lidí (zákazníci, experti na určitá odvětví), střídají se tam témata a trvá to jen 20 minut, je to vhodné na výuku angličtiny

  • No Reservations
  • – také není seriál, spíš gastro/cestovatelský pořad s Anthony Bourdainem – cestuje po světě a jí, byl i v Praze (mj. se cpal klobásami na Václaváku s Pohlreichem a byl v Sapě na bun-oc. Pokud se chystáte do New Yorku, tak doporučuju mrknout na díl New York Outer Borough

Narazil jsem také na seriál Spets, který bych chtěl hrozně moc vidět, ale je celý rusky a nejsou k němu bohužel titulky (resp. jsem je nenašel). Seriál je unikátní tím, že scenárista/producent/režisér je hlava mafiánské skupiny kdesi ve Vladivostoku a fakticky se žánr seriálu prolíná s reality show. Při natáčení např. zdemolovali reálné kasíno a bordel. Myslím, že tohle je další level filmové produkce po zaplacení filmu o sobě samém 🙂

Budu rád pokud mi doporučíte nějaký další seriál, který by mě mohl zaujmout.

Filmový tip: L’affaire Farewell

FarewellMěl bych tu tip na opravdu dobrý biják, kterých je málo (bohužel tak 30-40 procent filmů, kterým dám šanci, je promarněný čas). L’affaire Farewell je celkem unikátní tím, že jednou z hlavní postav představuje Emir Kusturica jako HEREC. Asi nikoho nepřekvapí, že jsem film viděl loni na festivalu francouzských filmů ve Vancouveru na lístek z Grouponu :-))

Příběh podle skutečných událostí o neopěvovaném hrdinovi a špionovi KGB, plukovníku Vladimíru Větrovovi, s kódovým označením Farewell, který vedl tajnou operaci a v roce 1983 byl popraven. V průběhu studené války se francouzská tajná služba dostane k informacím o špionážní akci Sovětského svazu, namířené proti Spojeným státům. Varování vyslané americkým kolegům odstartuje řetěz osudných událostí.

Politický thriller z období osmdesátých let odehrávající se v Moskvě popisuje tehdejší skutečné události. Píše se rok 1981. Zklamání z Brežněvovy vlády a nenaplněných ideálů komunismu přiměje plukovníka KGB Grigorieva, jehož skutečné jméno zní Vladimir Větrov, k velmi zásadnímu kroku. Vyhledá v Moskvě francouzského inženýra a postupně mu předá celou řadu důvěrných dokumentů, svědčících o největší špionážní akci proti Spojeným státům v historii studené války. Zdroj s krycím jménem Farewell se podílí na zničení špionážní sítě, díky níž sovětská tajná služba získávala detailní informace o stavu vědeckého, průmyslového a vojenského výzkumu na Západě. Ronald Reagan vyhlašuje nový zbrojní projekt Hvězdné války a Sovětskému svazu, který přišel o své drahocenné informátory, zvoní umíráček. Farewell tak svým způsobem pomohl změnit svět. Za svou práci však nic nechtěl – to považoval za příliš kapitalistické. Splnil zkrátka jen svůj úkol – pro Rusko, ale především pro svého syna.

Anketa

Jaký měsíční příjem potřebujete, abyste mohli žít život podle svých představ (než začnete psát píčoviny typu XXX, abych mohl jezdit v Lambu, atd. tak se zamyslete, prosím). A jak si takový dream life vůbec představujete?

Své názory pište do komentářů, prosím.

Parkour na kole

Nedívám se na žádný sport v televizi, asi jediným sportem, na který se vydržím dívat jako pasivní divák je parkour. Pokud jste na parkour zatím nenarazili, tak si stáhněte filmy Banlieue 13 (District 13) a Banlieue 13 – Ultimatum od Luca Bessona, hraje tam jeden z nejlepších parkouristů na světě (a mimo to se jedná o poctivé francouzské akční filmy).

Borec jménem Danny MacAskill skáče parkour na kole – jeho video je jedno z nejpůsobivějších co jsem na YouTube viděl.

Vysírači – typologie zákaznické skupiny

Vysírač je neologismus, který jsem si přivezl loni až z Las Vegas. Pochytil jsem to krásné slůvko od pana Fazoláře – on sám ho na blogu nepoužívá, protože si asi nechce kazit imidž prima chlapíka, případně good will. My ale víme, že imidžžžž je na nic, takže si o vysíračích něco povíme 😉

Pokračování textu Vysírači – typologie zákaznické skupiny

Dva dny na MFF ve Varech skoro zadarmo

Vždycky jsem se chtěl podívat na MFF v Karlových Varech a vždycky mě odrazovalo stanovaní někde na fotbalovém hřišti resp. složité shánění ubytování vůbec. A ejhle, můj oblíbený Vodafone přišel s parádní akcí (zasloužíte si beklink, Martine), kterou si zamilujete, pokud patříte mezi čípáky jako jsem já.

Takže už stačí koupit jen akreditaci a v termínu 29.6 – 1.7. se možná uvidíme na některé z projekcí.

Follow up

John Vanhara nakousnul téma o naší národní povaze (a schopnostech). Přemýšlím o tom už několik let, především ve vztahu k sobě. Měl jsem možnost strávit dvakrát delší než kratší dobu v cizině, jednou 4 měsíce v USA (jako otrok v summer campu) a podruhé semestr jako student ve Finsku.

Oba pobyty pro mně byly nejspíš nejdůležitějšími událostmi v dospělém životě. V USA jsem pracoval v kempu, kde stál třítýdenní pobyt 4000 USD (průměrná měsíční americká mzda je někde kolem 2000 USD). Když přijeli rodiče kemperů (dětí) na visiting day, fotbalové hřiště sloužící jako dočasné parkoviště připomínalo ženevský autosalon. Nakonci kempu rozdávali rodiče nám zaměstnacům stovky dolarů spropitného. Zkrátka Amerika jako z Beverly Hills (90210). Pak jsem si koupil měsíční jízděnku na Greyhound autobusy, kterými jezdí nejchudší Američané a cestoval jsem po celých Státech. Navštívil jsem kamaráda Ondřeje, který tehdy studoval na Robitschkovo stipendium na University of Nebraska v Lincolnu (ano, ta díra in the middle of nowhere, kde žije Shoemoney) Byli jsme se podívat na jeho domovské žurnalistické fakultě, v pátek asi v 16:30. Plná škola studentů a učitelů. všichni makali na svých školních projektech až se z nich kouřilo. Na žurně v Praze jsme myslím nikdy neměli výuku v pátek, ve čtvrtek se vždy končilo. A že by se z někoho během studia kouřilo jsem si nevšiml 🙂

Tak nějak mi to hodně otevřelo oči, nastavilo uplně jiný způsob myšlení, když jsem se vrátil do Čech, byl jsem měsíc dva jak v Jiříkově vidění. Tím nechci USA glorifikovat, jen jsem si tu připadal po návratu zvláštně (což je divné, člověk by čekal přesně opačnou reakci).

Studium ve Finsku byla ještě intenzivnější zkušenost. Tedy, nešlo ani tak o to studium, formálně jsem se toho o médiích moc nenaučil (i když na zápočet z cross country skiing jsem pyšný), šlo spíš o interculture experience. O Finsku jsem před odjezdem nevěděl téměř nic, kromě těch typických (ale povětšinou pravdivých) stereotypů jako chlast, zima, sníh, sobi, deprese,… Připadal jsem si tam jako na ostrově Utopia. Slušná občanská společnost na celkem funkčním socialistickém základě (kdo nezažil, neuvěří), dobře vzdělaná (až převzdělaná), kde se nekrade a lidé v podstatě rádi platí daně (je to trochu přehnané tvrzení, ale v zásadě to tak je). Finsko mě dost obohatilo v mnoha směrech, třeba i v ekologii (třídění), v tom že se nemá podvádět (já vím, je to samozřejmost, ale když člověk vidí, že podvadí celá společnost ve které žije, začne mu to připadat normální) a v moha dalších věcech. Oba pobyty měly zcela zásadní vliv na moji znalost angličtiny, která je sice stále masabobní, ale zpřístupnila mi anglické zdroje, nový, obrovský, velmi inspirativní svět. Téměř bez hranic.

Proč to vše píšu? Čas strávený v obou zemích byl velmi produktivní, motivující, plný podnětů, naučil jsem se celou řadu věcí a hlavně přemýšlel trochu jinak než doma, v ČR. Poslední dva roky jsem nikde nebyl (kromě kratkých cest vesměs do UK a jedné delší dovolené letos) a začínám mít takový zvláštní pocit marnosti. Ano, slušně vydělávám, ale celé to adsense/affiliate/linky/content webs mi přijde jako obdoba VEKSLU. Přináší to slušnou výplatu, k tomu volnost, ale to je vše. Nějak mě to přestává uspokojovat, zároveň s tím ale nejsem schopen nic udělat. A kromě vlastní lenosti dávam vinu také prostředí, jak o tom píše John.

A taky Jan Kaplický:

Tahle země má své klady, ale i omezení. Poté, co se odstranila opona z drátů, si lidé zase stavějí jinou – z piva. Ale ono to tady bylo jistým způsobem už před válkou, takové to zápecnictví a pohodlnost (…) Vlastní omezování je velice nepříjemné tím, že není vynuceno tlakem zvenčí, ale lidé si ho obstarávají sami, protože jim to tak vyhovuje (…) Lidé nejsou zvyklí číst zahraniční literaturu, protože neznají jazyk.

Jaký je váš názor (ne na mně, ale na tu naši českost)?