Fat camp stories

O tom, že jsem pracoval od června do srpna ve fat campu jsem se už zmiňoval. Je čas o tom něco napsat – jednak zábavné (a i míň zábavné) momenty ze života v kempu, tak i business experience o fungování kempu.

Fat campy nejsou v USA nic nového, fungují už desítky let. Cílová skupina je zřejmá – děti s nadváhou až obezitou, v mnoha amerických teenagerských komediíích je to označováno za nejhorší místo, kam se člověk může dostat. Z pohledu dítěte to může být i pravda 🙂 V USA je dětská obezita velký problém, až 25 procent dětí má nadváhu nebo jsou obézní (což je velká nadváha). Dáno je to životím stylem, z menší části je to problém genetický, z větší části je to problém výchovy (parenting) – nezdravé stravování (fastfood), nedostatek pohybu (děti nechodí do školy pěšky, ze bezpečnostních důvodů se ani nemůžou moc prohánět venku), videohry, internet, počítač, nedostatek času rodičů. Pro srovnání – v ČR není dětská obezita velký problém mimojiné proto, že je tu drahý benzín (a i auta), většinou je jedno auto v rodině (a není moc bězné vozit děti do školy), nejí se v podstatě ve fastfoodu (protože fastfoody apelující na děti jako McD mimo krajská města ani nejsou), více se sportuje, vaří se doma (velmi důležité!).

Fat camp stál cca 6k USD na měsíc resp. 10k USD na dva měsíce. Většina dětí byla z middle class rodin, některé samozřejmě z upper-middle class a několik i z upper class rodin (Bentley, private jet, …). Děti byly většinou z Texasu, sem tam z okolních států (Oklahoma, Arkansas,Louisiana, Colorado, …). Tak ze dvou třetin převažovaly holky, což dává smysl, protože rodiče to brali jako investici do budoucnosti dětí (a paradoxně víc kvůli vzhledu než ze zdravotních důvodů). Přišlo mi, že docela dost rodin si bralo na zaplacení kempu studentskou půjčku jako třeba na zaplacení vysoké školy (kemp měl certifikaci, takže to šlo takto udělat). Některé dětí měly jen pár kil nadváhu (třeba jedna holka, která chtěla dostat univerzitní stipendium jako cheerleader / roztleskávačka), rekordní váha byla cca 500 lbs, což je asi 226 kg (věk kolem 16 let).

Kemp byl dost přísný, do určité míry takovej mírnější boot camp (asi něco jako vojenský přijímač nebo jak se tomu český říká, jako staats krippel se v této terminologii nevyznám). Děti nesměly mít mobily, videohry, ipody s možností videa, něsmely mít žádné jídlo, atd. Při příjezdu do kempu se jim kontrolovaly veškeré věci (pod záminkou, aby něco nezapomněly :-). Domů mohly psát dopisy (necenzurované :-), jednou týdně mohly na hodinku na internet. Měli jsme kauzu, že děti některé děti nějak komunikovaly s rodiči. Nakonec se zjistilo, že měly ipod touch a protože byl celý kemp pokrytý wifi signálem, psaly maily. iPody jsme zabavili a byl klid 🙂 Samozřejmě některé děti se pasovalý k různým subkulturám, třeba emo. Díky online snahám některých webtržníků jsem je poznal (klasické znaky – černý háro, černý hadrý, zkrátka temný look). Na jednu holku jsem při obědě zavolal “What’s up, EMO?” a od té doby jí nikdo neřekl jinak 🙂

V praxi to znamená, že v 6:30 byl budíček (pro mě o cca 20 minut dřív, abych byl připravený než budou děti vstávat), buzení dětí mi bralo nerva, pač nechtěly vstávat. Po několika týdnech jsem našel účinnou metodu – začal jsem jim falešně zpívat, což je tak neuvěřitelně sralo, že raději vstaly.

V 7:00 sraz venku, lehký strečink a 5km pochod. To byl v podstatě první moment dne, který děti nasral (pokud jsem teda nezpíval). Pro většinu z nich to byl záhul, někteří to šly kolem 80 minut, někteří simulovaly, někteří pravidelně zvracely, ale úkol byl jasný – ujít to. V 8:15 byla snídaně, pak úklid pokojů.

V 9:20 začal tříhodinový blok aktivit (3×45 minut + 15 minutové přestávky na přechody na další aktivity). Aktivity byly jednak fyzické – většina míčových her (mým favoritem byla vybíjená), různé další pohybové hry, nordic walking, plavání, frisbee, fitness, circuit training, běh. Já měl na starosti horská kola, což bylo zajímavé. Dobrá třetina děti na kole neuměla jezdit (věk dětí byl 11-18 let), takže ty dostaly po večerech one-to-one lekce, naučil jsem jezdit na kole cca 90 procent z těch co neuměly). Ty co uměly jakž takž jezdit na kole, neuměly používat přehazovačku, neznaly poměry převodů, divily se, že nemohou kopec vyjet. Jezdili jsme v areálu kampusu, trasa byla velmi mírná, jen decentní stoupání, cca 5km. První týden nikdo nevyjel všechny kopečky, každých cca 8 minut jsem musel dělat přestávky, několik dětí zapomnělo pít a byly silně dehydratovaný (venku bylo pořád kolem 35-38 stupňů a ostré slunce).Většina z nich získala během 4-8 týdnů velmi dobrou kondici, rozdíl byl markantní. Obecně lze říct, že horská kola (a tedy i já) byla velmi neoblíbená aktivita vzhledem ke značné fyzické náročnosti 🙂

Kromě pohybových aktivit měly děti kurzy výživy (nutrion classes), vaření (culinary classes), individuální a skupinové terapeutické setkání (Cognitive Behavioral Therapy) – v podstatě klasickej shrink.

Kromě toho bylo několik aktivit mimo camp, kam jsme jezdili dodávkama. Mimojiné šlo o lanové centrum (a s tím spojená snaha o team-building), indoor horolezecká stěna & bouldering, tubing (plavení se na duších na řece, v Texasu tradiční letní zábava), kanoe a denní 5-8km treky do státních parků (to jsem měl hodně rád).

V 12:45 byl oběd, po obědě hodinka pauza (siesta, děti spaly), odpoledne další tři bloky aktivit, 18:30 večeře, a další blok aktivit do 20:45. Ve 21:45 byla večerka, museli jsme ale hlídat, aby šly děti skutečně spát, takže jsem končil ve 22:30. Obvykle jsem si šel na dráhu zaběhnout míly (byl to takovej zvláštní relax), sprcha a padnul jsem. Takto každý den s tím, že během dne hodina osobního volna a jednou týdně den volna. Bylo to neuvěřitelně náročný, především kvůli tomu, že dost děti bylo velmi problémových, něchtěli se účástnit aktivit ,dělaly scény, byly i nějaké rvačky, šikanování; což bylo horší než samotná fyzická náročnost a nedostatek spánku (obvykle jsem spal tak 6 a půl hodiny, což je o 3-4 hodiny méně než jsme zvyklý).

Zajímavá byla organizace kempu – měli jsme před začátkem kempu 9 denní trénink(!), dostali jsme staff manual, kde člověk našel odpověď na dost otázek, měli jsme demo day. Firma kladla velký důraz na předejití jakékoli možnosti zneužívání dětí (i přesto, že všichni zaměstnanci prošli docela důkladným background checkem) – takže děti bydlely zvášť, vedoucí zvlášť, vedoucí měli vlastní sociálky, měli jsme důsledně zamezit situaci, abychom se ocitli jen na moment sami s dítětem (vždy ve dvojici), atp. Důvod byl jasný – jeden lawsuit by mohl zničit celou firmu.

Na internet a práci nebyl vůbec čas, o dnech volna jsem se snažil z kempu vypadnout, jezdil jsem na gurmet večeře, pít alkohol, koupat se a tak. To pro představu, jak kemp fungoval a jak musel Fandůrek trpět :)))

Teď trochu zajímavostí z business pohledu.

Marketing
Kemp resp. firma, která provozuje kempy (provozuje jich 10+ v USA, UK a Austrálii) využívá k marketingu hlavně internet. Mají weby, umisťují se dobře ve vyhledávačích, využívají PPC. Devadesát procent leadů je z internetu. Firma se snaží dělat většinu věcí nízkonákladově a efektivně. Takže třeba leady chodí do opensource CRM SugarCRM, kde je nějaký plugin, který vyhodnocuje podle ZIP codes (PSČ) výši příjmového mediánu v daném místě (neighbourhood) a pokud jde o nějaké ghetto, kde je nepravděpodobné, že by rodina na kemp měla, tak se leadu přiřadí nulová až minimální priorita (a vice versa). Využívají i pokročilejší finty, třeba vytvořili na Wikipedii několik hesel týkající se problematiky (třeba fat camp), popsali je tak, jak to dělají a vůbec nezmínili vlastní firmu, vše vypadá velmi věrohodně a vědecky 🙂 Nicméně když pak rodiče fat camp hledají na základě rešerše z Wikipedie, narází na firemné web a najdou stejné informace, jako v relativně věrohodné Wikipedii.

Dalším marketingovým kanálem bylo to, čemu říkají free media ride. Jde o zmínky v podobě běžných redakčních článků a reportáží v médiích. Jak už jsem psal – v US je dětská obezita velký problém a firma je sama o sobě mediálně zajímavá. Kromě kempů provozuje i jiné programy, jeden z nich je ekonomicky zatím neúspěšný. Zrovna když jsem byl v kempu, tak o tom programu běžela asi 2 minutová reportaž na NBC, což má hodnotu cca 1,5 mio USD a o tuto částku se okamžitě zvýšila interně valuace zmíněného programu, takže letos je vlastně v zisku 🙂

Ve firmě využívají pro vnitrofiremní komunikaci, komunikaci s externími zaměstnanci (jako já) a s rodiči dětí Google Groups, žádné drahé in-house mailling systémy.

Všechny kempy jsou v pronajatých prostorech, texaský, kde jsem pracoval já, byl v baptistické internátní škole, která měla vlastní kampus o rozloze cca 1km2; bylo tam skoro vše – ubytováni (klasické internátní, po dvou na pokoji), učebny, kinosál, tělocvična, indoor bazén, hřiště na americký fotbal, na soccer (evropský fotbal), na softball, baseball, tenisové kurty, běžecká dráha, beachvolejbalový kurt, 5km trasu na chození, nordicwalking, horská kola, kostel, technické zázemí. Kemp vybral na školném přes milion dolarů, vlastnil majetek odhadem jen za 25 tisíc dolarů (vesměs kancelářské vybavení, horská kola, kanoe + vozík, nějaké sportovní náčiní). V kempu jsme měli 5 dodávek, také pronajaté. Stravování se taky outsourcovalo přes Sodexho (firma standardně zajišťující stravování v internární škole) s tím, že jídelníček byl velmi striktně upraven pro účely kempu. Pro zajímavost – rozpočet na jednoho strávníka na den byl 15 dolarů, s tím že šlo o dražší (zdravé low/non-fat) jídlo (mimochodem, jídlo nebylo vůbec špatné, jediným negativem byla po nějaké době jednotvárnost). Na jednom sportovním táboře v ČR, kde je 5 jídel denně, se účtuje cca 180 Kč, což není velký rozdíl vzhledem k rozdílným cenám pracovních sil, potraviny jsou v USA skutečně velmi levné).

Dostal jsem ze psaní postu hlad, takže končím. Máte-li nějaké dotazy, ptejte se v diskusi.

30 thoughts on “Fat camp stories

  1. Samozřejmě, hubnuli i ti, kteří nechtěli, kolega Mike se dostal na tak nízkou váhu, která byla na hranici nebezpečnosti 🙂

  2. Super článek! Braly to ty děti opravdu za trest, že tam byly (hlavně třeba holky, které tam rodiče poslali ze “vzhledových” důvodů)? Kolik bylo těm nejmladším?

  3. Hezký článek. Američanky v kempu s jen pár kily navíc nemusely být špatné, ne? 😉 I když, pokud tě znali především jako “ranního zpěváka”, tak tím jsi si jméno asi neudělal… 😀

    Jinak tady v Anglii to začíná být podobné. Dětská obezita je hodně diskutovaný problém. Důvody jsou stejné, které popisuješ – především spousta mladých lidí neumí vařit, takže děti krmí jen jídly z Pizza Hut, Burger King (McD tu není moc populární) – a to je samozřejmě zlé. Na druhou stranu se tady jezdí hodně moc na kole. (Teda na kole jezdí Evropani, kamarádi (a rodiny) z Ameriky, speciálně pak z Jižní Ameriky, na kole většinou jezdit neumějí.)

    BTW. Nemáš nějaké fotky z kempu?

  4. No s vybijenou to byla legranda. Vzdy kdyz prijeli rodice deti na visiting day, snazili jsme se je zapojit do programu kempu. Takze jeden vecer byla vybijena rodice+zamestnanci proti detem. Rodice se s tim vubec nesrali a brutalne je zmastili, to jsem koukal :-))

  5. Bylo to hodne individualni. Rekl bych, ze pro 15-20 procent deti to bylo vylozene za trest, nektere jsme museli poslat domu, protoze jejich chovani bylo neudrzitelne. Jinak dulezita byla individualni motivace, jeden kluk, mimochodem vzorny krestan :-), byl nesmirne motivovany a disciplinovany, zhubnul za 2 mesice cca 25 kg. Meli jsme tam dve deti – holku a kluka, bylo jim tak 14, jedni z nejobeznejsich. Holka byla neuveritelne lina, snazila se vyhybat aktivitam, simulovat. Kluk kazde rano zvracel pri pochodu, ale mel neuveritelnou motivaci, makal.
    Jinak detem bylo 11 – 18 let.

  6. Fotky mam, chtel jsem je puvodne pridat, ale nejak jsem na to z hladu zapomnel. Updatnu to.

    Teenage američanky s pál kily navíc byly hrozný – docela nadržený, občas mi říkaly věci, že jsem je musel zastavit, aby mě nezavřeli :)) Jinak jedna mě otravuje přes Facebook, jednou z policy kempu je, že s dětmi nesmíme udržovat jakýkoli kontakt – ani po internetu (mail, IM, facebook, myspace, …).

  7. Fakt super clanek, uplne jsem si vzpomel na film Heavy Weights s Benem Stillerem v hlavni roli:)

    Ze tys byl Fandore taky takovej tyran :D:D

  8. Děkuji ti Fandore za hezký článek. Příjemně jsem si při čtení odpočinul. Poslední dobou čtu jen samé složitosti, predikce k doménám, statistiky a rozbory. Člověk úplně zapomíná na relax.

  9. Andre, jestli myslíš denní výlety do státních parků, tak to byl vyloženě rekreační terén. Něco jako české turistické stezky s minimálním převýšením, handikepem bylo všudypřítomné vedro 🙂

    Jinak celodenní byly výlety proto, že jsme museli do parků dojíždět – hodinku až dvě tam a to samé odpoledne zpět.

  10. Aha, tak to jde. Já byl na kurzu turistiky v Jeseníkách a tam jsme měli průměrně tak 20 km denně v horském terénu. A to byl docela mazec.

  11. Peknej clanek, takovjehle zajimavejch a dlouhejch vic 😉 Fakt pekny, docela jsem na tebe fandore zmenil nazor po tom vypraveni…(k lepsimu)

  12. Škoda jen že je v článku tolik anglických výrazů, který jdou jednoduše nahradit češtinou. Píše se to snad pro Čechy, tak nevim proč takový vyfiku.ndace?

  13. rob: protože to mám zažitý, ty výrazy jsem v kempu používal denně 10 týdnů, nikdy jsem o tom s nikým v češtině nemluvil. vím, že to může vypadat zmrdovsky, ale je to prostě snažší.

  14. Nešel, jsem na to moc lenošný, navíc je to dost stresující. Ale zkušenosti rozhodně nelituju a jsem rád, že jsem tam jel.

  15. Martin Mooz: Dostal jsem 2500 USD (nedaní se), 400 mi měla firma strhnout za podklady pro J1 vízum, což z nějakého důvodu neudělala, takže jsem dostal za léto 2500 USD a měl jsem zdarma ubytování a stravu.

    Nicméně jsem musel platit vízum (2185czk), zpáteční letenku PRG – NYC (15500), letenku NYC – AUSTIN (2200czk). Asi 1000 USD jsem utratil za ubytování & jídlo a další první den v NYC a pak v kempu o dnech volna za benzín, 2x odemknutí auta se zabouchnutými klíčky (70+50 USD), jídlo, restaurace, alkohol, zábavu, atd (auto mi půjčoval zdarma kamarád).

    Takže něco by mi asi zbylo, peníze nebyly vůbec motivace, už proto, že kemp znamenal ušlý zisk v řádech stovek tisíc korun 🙂

  16. Martin M: Jinak ty peníze vyjdou skoro nastejno jako s CCUSA (což je mimochodem jediná varianta jak jet do kempu, když jedeš poprvé v životě), kdy zaplatíš cca 10k czk, dostaneš kolem 1000USD kapesné, ale zaplatí ti komplet dopravu do kempu a zpět + jednu noc v NYC na Kolumbijské univerzitě (což je svým způsobem zážitek sám o sobě, v kampusu se natáčel třeba Spiderman, ale i další filmy) + pojištění, plus určitý support (kdyby to v kempu z vážných důvodů nevyhovovalo, jsou schopni tě ve výjimečném případě hodit do jiného).

  17. Přes jakou agenturu se tam dá dostat?
    Je to nějak omezené věkem nebo tím, jestli člověk studuje? Díky za odpověď

  18. Ahoj Táňa, mám tu více postů o práci v amerických letních táborech, projdi si celej můj blogísek …

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *