Fotky z fat campu

Na četné žádosti (tedy tu jednu v komentářích) jsem nahodil pár fotek z kempu. Popis vždy pod fotkou, u některých detailních fotek jsem raději rozbluroval ksichty dětí.


Areál kempu. Protože bylo od rána do večera vedro, tak jsou všude díry se sprinklery, která ráno/večer zavlažují trávník. Při školení zaměstnaců jsem při demonstraci jedné hry při běhu šlápnul do jedné z děr a myslel jsem, že pro mě kemp končí kvůli zlomenému kotníků. Nakonec byl jen vykloubený/narážený, ale cítil jsem ho ještě tak 5 týdnů (cítil jsem bolest, ne smrad!).


Přesun kolegů během staff training


Kemp, v dáli klimatizovaná tělocvična, posilovna a intedoor bazén


12místná dodávka, kterou jsme jezdili na všechny akce mimo areál kempu (výlety, tubing, kanoe, horolezení, …)


Můj kurz horských kol. Vzadu na fotce je vidět auto s oranžovým kajakem na střeše, tím jsem jezdil o dnech volna na výlety, do kina, nakupovat a do hospody. Kajak měl tu výhodu, že jsem auto vždy snadno našel na velkých parkovištích před kinem, mallem, …


Obědová pauza na jednom z celodenních turistických výletů do státních parků. Když jsme jeli na výlet, oběd jsme dostali v balíčku. Asi dvakrát byl sendvič s humusem, který miluju a děti nesnášely 🙂


Moje kolegyně Chelsea a trip leader Mike, který jezdil každý den na výlet s jinou skupinou. Byl neuvěřitelně hyperakrivní, třeba ráno ve 4 vstal, šel si zaběhnout 5km, pak v 6:30 vzbudil děti, šel na ranní 5km pochod, na snídani a jel s dětmi do parku (i řídil). Pil pořád Redbull 🙂 U Mike bylo zajímavé, že i když má tmavou pleť, tak to není černoch, ani araba; zkrátka jsem nedokázal rozklíčovat jeho background (navíc má typické německé příjmení) a bylo mi hloupé se zeptat. Nakonec o tom začal mluvit sám a říkal, že má německé, irské, indiánské a oceánské předky 🙂


Pochodující děti, ten den bylo zrovna velký horko, tak jim to moc nešlo 🙂


Řeka a vodopády. Zajímavé je, že se tam nesmí koupat, protože jsou v této oblasti superrychlé záplavy, oblast na fotce bývá kompletně zaplavena během 5 minut.


Enchanted rock, asi nejlepší výlet. Je to zvláštní útvar, cca hodinku od Austinu, podobné skály jsou v USA jen dvě, druhou je Stone Mountain u Atlanty, kde jsem byl shodou okolností taky 🙂


Pořád Enchanted Rock


Pořád Enchanted Rock


Pořád Enchanted Rock


Pořád Enchanted Rock


Pořád Enchanted Rock


Moje typická snídaně – oatmeal (vločky) s melounem a skořicí, vaječná omeleta (i když ne tak docela vaječná), rajčata a cottage sýr. K tomu tři čtyři sklenice vody. Každý den jsem jedl jak šrot, protože energetický výdej byl značný a kdybych nejedl, měl bych hlad 🙂


Bike lesson v areálu campusu, takhle nějak vypada krajina v kempu. Jezdili jsme na asfaltu i mimo a taky po trávě, což děti nenáviděly 🙂

Mílový běh (1,6km) na visiting day. To mělo docela zvláštní atmosféru, protože většina dětí nějak zaběhla právě tu míli, což na začátku kempu nebyly vůbec schopní. Rodiče z toho byli dojatí, všem nám děkovali …

Moje skupina na nordic walking (když jsem neměl kola, tak jsem s dětmi dělal i jiné aktivity). Mně osobně nordic walking dost bavil, ale děti to neměly rády (ostatně jako vše, kde byla zapojena chůze).


Haha, tohle je moje oblíbená fotka, když jsme se vraceli z celodenního turistického výletu 🙂 V autě byl neuvěřitelný klid a protože jsem odmítl řídit s výmluvou na odlišná americká pravidla, mohl jsem spát 🙂 To odmítnutí mělo své opodstatnění – řídit dodávku není úplně jednoduché, navíc plně naloženou dětí, to vyžaduje docela velkou zodpovědnost. Během trvání kempu jsme měli tuším tři nehody, jednou to Mike omylem narval do mramorový poštovní schránky :-)) Auta byla půjčená a pojištěná, takže se nic nestalo, maximálně se zaplatila nějaká spoluúčast. Do 24 hodin jsme dostali od půjčovny nový vůz 🙂

Snídaně s kempery.


Poprvé za historii blogu uveřejňuju svoji fotku. Tuhle masku jsem nosil, aby mě měly děti radši :-))

12 komentářů u „Fotky z fat campu

  1. Ta maska se tuším objevuje v některé z Pornoakcí, i výraz je podobný 🙂

    A dobrá “repka” 🙂

  2. Super fotky, díky! Některé děti jsou tlouštíci přímo k nakousnutí. 😀 Je to super zkušenost.

    BTW. Já jím v Anglii už půl roku každé ráno taky vločky, docela jsem si na ně zvykl. Ptám se sám sebe, jestli nebudu líný a budu si je připravovat, až se vrátím do ČR.
    Jak to máš ty, přenesl jsi si některé zvyky z Ameriky do tvého života – jídlo, nošení masky… 😀

  3. Michal K: Sakra, odhalil si me 🙂

    Michal UK: Návyky, no. Snažím denně něco dělat, aspoň zajít na jídlo pěšky (a ne tramvají/autem), přestal jsem skoro používat auto (lokálně) a buď chodím nebo jezdím na kolobrndě/kole nebo MHD v Praze, když je to hodně daleko, když jedu MHD, vystupuju ale o zastávku dřív a jdu aspoň kus pěšky, v metru vybíhám schody, je to několik drobností denně, ale lepší než nic.

    Vločky k snídani jím, ale spíš ty studené s ovocem a mlíkem (cornflakes). V kempu měli dost přísné doporučení, třeba no moderation, což znamená, že pravidlo všeho s mírou neakceptují. Neodpustím si jednou za čas svíčkovou nebo guláš, ale je fakt, že si třeba nedám klobásu na Václavaku (i když mám na ni někdy sakra chuť), nejím smažený obalovaný jídla (hranolky, smažák, …).

  4. Ad: šoférovanie. Podľa európskych predpisov by bola tá dodávku už “autobus” (nad 8 pasažierov), takže tvoja výhovorka má aj nejaké to opodstatnenie. Tu by to už chcelo iné papiere. V Amerike nie?

  5. Piki: Zajímavé, v US můžeš řídit s béčkovým řidičákem i dodávku pro 15 lidí, můžeš řídit i menší nakláďáky, např. ty od U-Halu na stěhování (velikosti Avie).

  6. V Americe se nekrade? Myslím, že kdybys jednou zaparkoval auto s kajakem na střeše před kinem v ČR, tak pak budeš mít úplně stejné potíže s hledáním auta, jako bys přijel bez kajaku…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *