Čtenář vyprávěnek Edie se inspiroval mými články (1, 2, 3) o práci v amerických kempech a letos v létě se do jednoho vydal. Poprosil jsem ho, aby napsal pár řádků o svých zkušenostech, třeba tí­m motivuje další­ zájemce 🙂

Ahoj Fandore,
ještě jednou dí­ky za článek, který jsi o kempech publikoval – bez něho bych se o této možnosti pracovat, vzdělávat se, cestovat ani nedozvěděl.

Do Států jsem jel s organizací­ CCUSA (www.ccusa.cz). Přihlásil jsem se do jejich internetové aplikace, vyplnil všechny informace o mé osobě, které vyžádali. Přidal něco jako referenční­ dopis, sehnal 3 reference od anglicky mluví­cí­ch lidí­, kteří­ mě znají­ a čekal. Po nějaké době se mi ozvala jejich agentka, že si domluví­me interview. Holka byla moc milá, interview probí­halo celé v angličtině. Vyptávala se mě na zkušenosti s dětmi, částečně na to, co jsem vyplnil v dotazní­ku, vybí­rali jsme aktivity, které bych byl ochoten s dětmi vykonávat. Několik dní­ po interview se mi agentura opět ozvala s tí­m, že jsem prošel a zařadili mě do databáze.
Po několika týdnech mi přišel email, v kterém jsem měl informace o kempu, ve kterém budu pracovat (nemohl jsem si ho vybrat sám, vybrala mi ho agentura), nástupní­ termí­n apod. Následně mě zavolala šéfová kempu a měli jsme krátký 10 min. rozhovor o tom jaké to asi v kempu bude, ptala se mě na různé věci z mého okolí­ – vše bylo obecné.
Za projití­ tohoto procesu jsem agentuře platil něco okolo 370 eur. V této ceně byla zahrnuta zpáteční­ letenka do Států, pojištění­ a možná pomoc USA, kdyby se něco stalo. Dále pak různé materiály o tom, jak se chovat k dětem.
Když to shrnu, tak jsem byl s agenturou maximálně spokojen a co slí­bili, to taky dodrželi.

Jak jsem psal dří­v, byl jsem v armádní­m kempu a přesto, že jsem si ze začátku myslel, že to je značná nevýhoda (maší­rování­, stavění­ do řad, uklí­zení­ chodeb a záchodků) nakonec se to ukázalo jako značná výhoda.
Jí­dlo sice za nic nestálo – armádní­ kuchyně bez invence, každý týden to samé, ale vyvážil to pří­stup kolegů a nadří­zených. Hlavně ti kolegové byli úžasní­. Směs z celého světa, z ČR jsem byl sám. Strašně se mi lí­bil pří­stup spolupracovní­ků, asi to bylo tí­m, jak jsme byli všichni stejná věková skupina ve stejných podmí­nkách. Mí­chání­ kultur, názorů a vůbec chování­ byla velká zkušenost. Samozřejmě jazykově jsem se zas o něco zlepšil.
Plus tohoto kempu byl i střední­ management. Můj vedoucí­ byl chlap, co studoval na mariňáka, docela pohodář. Náš nejvyšší­ boss byl chlápek, co zažil válku v Perském zálivu, Irák, Afgánistán apod. Maximální­ kliďas do té doby, než ho něco nebo někdo naštval, pak se v něm projevil velitel a lí­taly tří­sky – děti a my jsme z něho měli respekt.
Ale abych se dostal k té hlavní­ výhodě armádní­ho kempu. Rodiče dávali děti do tohohle typu tábora z toho důvodu, aby jejich ratolesti dostaly pod kůži řád a poslušnost. Dí­ky tomu, když někdo něco nedělal nebo se mu nechtělo, jsme na něho mohli zařvat a určitým (nenásilným) způsobem ho potrestat. Když jsem potom mluvil s lidmi z jiných kempů takovou možnost neměli.
Cestování­ je kapitola sama pro sebe o tom jako cestovateli nemusí­m moc psát. Prostě bomba. První­ týden s klukama v NY a potom couch surfing po východní­m pobřeží­.