Na Webtrhu se letos objevil docela zají­mavý thread Kam investovat volných 100 000 Kč?. Nedávno se mě na stejné téma ptali někteří­ známí­. K investování­ má každý zaručené rady, tak se i já pokusí­m o svůj pohled na věc.

Předně je potřeba vycházet z premisy, že můj pohled odráží­ situaci mladého svobodného muže, který nemá v plánu základat v nejbližší­ch letech rodinu; jinak určitě přemýšlí­ čtyřicátní­k se dvěmi dětmi, hypotékou a high maintenance kočenkou 🙂

Dále je třeba zamyslet se nad investovanou částkou – sto tisí­c může být pro někoho měsí­ční­ pří­jem, zaměstnanec s průměrnou mzdou tuto částku velmi těžko našetří­ během jednoho roku. Za sto tisí­c lze koupit docela slušné ojeté auto, zájezd pro dva lidi v podstatě kamkoli na světě, garáž na maloměstě nebo pěknou doménu 🙂 Za sto tisí­c se dá v ČR ží­t 6 až 12 měsí­ců aniž by člověk musel pracovat. Pro každého znamená tato částka jinou hodnotu.

Důležité je také uvědomit si, proč chci investovat, co od investice očekávám? Pravidelný měsí­ční­ pří­jem do konce života nebo jednorázové zí­skání­ znalostí­, prostředku pro podnikání­, …? Jak hodně jsem ochotný se investici věnovat? Na jak velký risk jsem ochoten přistoupit?

V threadu na Webtrhu se objevily klasická investiční­ doporučení­ – nemovitosti (což je s tí­mto nominálem až na jednu výjimku nemožné), investiční­ fondy, akcie, komodity, forex, klasické spoří­cí­ účty. Sám bych nikdy neinvestoval do akcií­, investiční­ch fondů (výjimkou by mohly být za určitých okolností­ fondy zaručené) a v žádném pří­padě bych nezkoušel forex nebo komodity. Proč? Protože tomu nerozumí­m, s mými penězi nakládají­ cizí­ lidé. Profesionální­ investice do finanční­ch instrumentů je práce jako každá jiná. Určitě jste slyšeli o lidech (i o Češí­ch), kteří­ obchodují­ s akciemi/komoditami nebo dělají­ forex, točí­ neuvěřitelnou vatu a zní­ to jako pohádka. Jistě, tito lidé existují­, ale za jejich úspěchem stojí­ mnoho let experimentování­, zkušeností­, know-how; jako v každém jiném oboru. Klasické spoří­cí­ účty zavrhuju, protože za nějaké 3 tisí­ce (po zdanění­) ročně se mi nevyplatí­ mí­t sto tisí­c de facto mrtvých.

Sám jsem k investování­ přistupoval zvláštní­m způsobem, ří­dil jsem se v podstatě jen selským rozumem, určitě na mě působilo i to, co jsem viděl a slyšel doma. Nikdy jsem nečetl žádnou knihu o zbohatnutí­, ani od bullshitáře Kiyosakiho.

První­ pení­ze jsem začal vydělávat asi v šestnácti – autorské honoráře za články o IT/internetu/grafice. Tehdy jsem většinu peněz projel za provoz (školní­ bufet, nákup HW a předražených gadgetů typu Palm IIIx), nicméně část peněz jsem investoval – jednak do nákupu domén (tehdy to bylo ale pár kusů za rok vzhledem k tomu, že doména stála 1680czk/rok) a jednak do osobnostní­ho rozvoje – financoval jsem si třeba středoškolský výměnný pobyt s partnerskou školou v norském Molde – 10 dní­ jsem byl v Norsku, Nor byl 10 dní­ u nás. Byla to jedna z nejzají­mavější­ch zkušeností­ ze střední­ školy (a poprvé v životě jsem viděl v norském kině Starwars a začal jsem poslouchat Pet Shop Boys, páč to pouštěli norští­ spolužáci na párty v dřevěném domě s výhledem na fjord 🙂 Zají­mavé bylo, že mě tehdy dost bavilo pracovat i když jsem vůbec nemusel. Dnes musí­m a už mě to moc nebaví­ 🙁

V doménách jsem tehdy viděl nějakou abstraktní­ hodnotu, bohužel jsem neměl vizi jako třeba Pavel Šimon nebo Luděk Šorm, takže jsem registroval nejví­c lokální­ geodomény typu ceska-lipa.cz, mimon.cz, albrechtice.cz a podobně. Už tehdy (tuší­m v roce 1999) jsem pár měsí­ců po registraci ceska-lipa.cz dostal nabí­dku od městského úřadu, že by doménu za 10tisí­c koupili. Neprodal jsem. Zároveň jsem tehdy chtěl koupit domenu ceskalipa.cz, původní­ vlastní­k ji byl ochoten prodat za 10 tisí­c korun, přemýšlel jsem o tom docela dlouho až doména nakonec vyexpirovala a odchytil ji můj kámoš 🙁

Jak jsem vydělával ví­c peněz, registroval jsem ví­c domény, moji specialitou byly speciální­ registrace a později odchytávání­ dí­ky neuvěřitelně šikovným lidem v Media4Web, kteří­ mi nachytali mraky krásných domén.

O doménách jsem ale psát nechtěl. Nikdy jsem nešetřil pení­ze, neměl jsem spoří­cí­ účet, stavební­ spoření­, zkrátka žádné odkládání­ hotovosti (což není­ obecně dobrý pří­stup, ale mě se velmi vyplatil a pořád vyplácí­, i když jsem začal nedávno dávat pení­ze mimo internet). Moje zůstatky na účtech v bance byly vždy minimální­, trvá to mimochodem doposud, myslí­m, že jsem neměl na účtu nikdy ví­c než sto tisí­c korun déle než 45 dní­. Vždy když vydělám nějaké pení­ze, tak zčásti je utratí­m za provoz (placení­ účtů) a za zbytek jsem nakupoval domény nebo weby. Když jsem začal vydělávat slušnější­ pení­ze, začal jsem dost utrácet za cestování­. Jednak jsem to bral jako odpočinek, ale hlavně jako investici do osobní­ho rozvoje, vytváření­ si rozhledu, proto třeba i letošní­ léto ve fat campu, které jsem doplácel ze svého. Bylo to náročné, ale jak ří­kají­ Američané – no pain, no gain 🙂
To pro pochopení­ mého nákladání­ s penězi v minulosti, teď přichází­ konkrétní­ rady a tipy.

Garáž
Jako konzervativní­ a velmi bezpečná investice s pravidelným výnosem ve výši cca 7-8% ročně je garáž resp. její­ pronají­mání­. Znám trh jen v České Lí­pě (předpokládám, že to bude obdobné u stejně velkých měst), kde lze dnes sehnat při troše štěstí­ garáž za cca 100 tisí­c korun a měsí­ční­ nájem se pohybuje mezi 1000-1400czk (záleží­ na lokalitě a jestli se pronají­má přes realitku). Gáraž jako nemovitost má několik specifik – je to levná nemovitost, velmi dobře a rychle se pronájí­má, v pří­padě problémového nájemce odpadají­ legislativní­ a morální­ problémy s výpovědí­ smlouvy/vyhození­m z nemovitosti (v nejhorší­m pří­padě se vymění­ zámek a jede se dál), investice do garáží­ lze krásně škálovat, garáž je nenáročná na údržbu, kritickým mí­stem je pouze střecha.
Při investování­ do garáže je třeba dbát na několik věcí­ – předně je dobré znát lokální­ trh a zjistit, zda je o garáže zájem. Dále je nejlepší­ koupit garáž v blí­zkosti sí­dliště, řada garáží­ je totiž daleko od rezidenční­ch částí­ města a takové garáže se špatně pronají­mají­. Problém může být i s koupí­ garáže, třeba v Lí­pě jich na trhu moc není­ a když jdou přes realitku je cena o několik desí­tek tisí­c vyšší­. Proto je docela dobré vyhledat si vlastní­ky všech garáží­ ve vytipované oblasti (třeba přes majetky.cz) a zaslat jim dopis (pozemní­ poštou) s nabí­dkou odkoupení­ garáže. Podle mého odhadu je 5-10 procent garáží­ aktivně nevyuží­vaných, majitelé jsou třeba důchodci, auto prodali, v gáraží­ mají­ jen bordel a nenapadlo je garáž prodat nebo pronajmout (jeden expert v ČL si udělal z garáže kurní­k a každý den chodí­ slepice venčit). Pří­prava a rozeslání­ dopisů vás bude stát jedno ví­kendové odpoledne a pár stokorun, ušetřit můžete desí­tky tisí­c oproti nákupu přes RK (a naví­c nejspí­š natrefí­te na dobré garáže). Garáže jsou vážně super, mám nějaké, nájemcem je firemní­ zákazní­k, každý měsí­c mi přijdou pení­ze na účet (jak od Google za AdSense), nevystavuji žádné faktury, o nic se nestarám, prostě krása. Do budoucna určitě nakoupí­m další­, zhodnocení­ je sice daleko menší­ než u online dealů, ale je to takové AdSense do konce života bez smart princingu, hehe 🙂

Investice do sebe
Můj další­ oblí­bený typ investice 🙂 Se sto tisí­ci korunami lze docela dost změnit vlastní­ život k lepší­mu. Jak už jsem zmiňoval na začátku – při troše skromnosti a levném bydlení­ lze za sto tisí­c ží­t až rok bez nutnosti pracovat. Rok je velmi dlouhá doba a lze za něj naučit spoustu věcí­ – soustředil bych se na cizí­ jazyky, různé rekvalifikační­ kurzy – vaření­, sportovní­ instruktor, reality, IT, fotografie, koučink, … zkrátka co vás těší­ nebo v čem vidí­te komerční­ potenciál (a divili byste se, na co vše existují­ kurzy); za sto tisí­c tak lze doslova změnit profesi a kariéru. Arpád Demether nedávno na blogu zmiňoval, jak si kdysi zaplatil Kurz realitní­ho makléře na Intstitutu Franka Dysona, což je hezký pří­klad z praxe.
Za sto tisí­c je možné učit se španelsky, portugalsky nebo francouzsky v Guatemale, Brazí­lii nebo Maroku minimálně tři měsí­ce (a za tu dobu lze cizí­ jazyk výrazně zlepšit nebo se ho i v omezné mí­ře naučit). Za sto tisí­c je možné jet do USA do kempu nebo na internship. Za sto tisí­c lze půl roku ží­t a studovat na community college v Kalifornii (tipy na školy v San Diegu nebo LA) – což je obzvlášť zají­mavá volba, sám o tom delší­ dobu uvažuju.

Výše uvedené tipy byly zaměřené spí­š komerčně, tj. abyste se naučili něco konkrétní­ho, co vám pomůže v kariéře (ať už zaměstnance nebo podnikatele). Dobrým způsobem může být investice jako utracení­ resp. užití­ si života. Za sto tisí­c lze několik měsí­ců cestovat (a v takové jihovýchodní­ Asii lze za sto tisí­c vyží­t asi i rok) nebo dobrovolničit (jako třeba břevnovský soused Tigre, který je teď ve favele Rocinha v Rio de Janeiru a učí­ mí­stní­ chudé děti anglicky — jeho blog je mimochodem nejlepší­ čtení­, které momentálně znám).

Mohl bych vám radit, ať začnete investovat do domén (nejlépe koupených ode mně), ale nebudu to dělat. Domény fungují­ pro mě, protože jsem jednak začal brzy, jednak pro to mám určité předpoklady, nemyslí­m si že na doménové spekulaci je něco špatného (a vůbec mi nevadí­ čůrozmrdi, kteří­ se mě za to snaží­ ostrakizovat) a i mě to baví­. Funguje to velmi dobře pro mne, nebude to ale zdaleka fungovat každému.

Podstatné je – pokud nemáte závazky a máte sto tisí­c, máte to, po čem touží­ snad každý člověk na světě – pení­ze, čas, možnost volby a tedy svobodu v pravém slova smyslu. Vykašlete se na pičusy z OVB, kteří­ vám budou nutit zbytečné životní­ pojištění­ a vezměte život do vlastní­ch rukou, ale nezapomeňte při tom přemýšlet. Stojí­ to za to!